Vánoční pauza

Tak tenhle příspěvek zrovna píšu z letadla (Boeing 737-800 společnosti Norwegian Airlines, na ocase Carl von Linné). Publikuji ji ho samozřejmě později, protože v letadle se nedá připojit k Internetu. Počítačový závislák potřebuje být neustále on-line :-).

 

Posledních pár dnů probíhalo poměrně hekticky. Před odletem jsem potřeboval zařídit spoustu věcí a také jsem si to zkomplikoval výletem do Laponska, ze středy 14.12 do pondělí 19.12. Ten se sice vyvedl naprosto famózně, ale našponoval mi rozvrh na samou hranici lidských možností. 

Začalo to hned na začátku prosince, kdy se škola zbláznila a nasázela mi do rozvrhu jednu přednášku za druhou, ihned následováné laboratořemi a cvičeními. Vrchol tomu nasadila zkouška ze Švédštiny v sobotu (!). U ní výsledek ještě neznám, ale říkali, že pokud bych neměl projít, tak mi do týdne pošlou e-mail. Nic nepřišlo, takže jsem pravděpodobně prošel. Jednalo se o úroveň 4, poslední možnou na škole. Úroveň 3 jsem absolvoval jako intenzivní letní kurz (lekce každý den) a dostal jsem celkově za C. Úroveň 4 probíhala jako večerní kurz, jednou týdně večer. Doufám, že dostanu také alespoň C. Zkouška celkem vypečená, pokročilá gramatika, slovíčka, esej na abstraktní téma na 250 slov. Slovíčka chtěli téměř absurdní, brali jsme je z knížky, co se jmenuje Pokročilá slova a byly to občas takový špeky, že nejenom, že jsem neznal anglický překlad, ale ani co znamená ten český. No ale třeba budou potřeba, na příští semestr jsem zi zapsal jeden kurz ve švédštině, tak jsem zvědav, jak to budu zvládat. Kromě toho se konečně finalizovala známka z předmětu z první periody, nakonec celkem rovněž za C. Zkomplikovala to dodatečná esej, protože jsem jednu otázku v závěrečném testu špatně pochopil a tudíž kompletně popletl, dostal z ní 0 bodů a kvůli tomu i F+. 

Po zkoušce následoval jeden projekt/úkol na předmět Compilers and Execution Environments. Ani se mě neptejte, o co v tom předmětu jde, to je taková temná a záhadná počítačová magie, že bych vám to pravděpodobně nevysvětlil. Nicméně úkol jsem chtěl mít hotov do zkoušky, protože tím pádem dostanu bonusové body. Zkouška se konala 20.12. (zkouška čtyři dny před Vánoci... no se studentama se na KTH nemažou), takže jsem to musel stihnout do odjezdu na výlet. Úkol se dělal ve dvojici a s parťákem jsme to krásně stihli v úterý 13.12 k pozdímu odpoledni. Předmět obsahoval celkem tři podobné úkoly a pěkné na nich bylo, že k jejich zhotovení člověk musel látku skutečně chápat a díky tomu se ji i učil. Zkouška poté nevyžadovala žádné náročné studium, jenom krátké opáčko principů. Jak je na KTH zvykem, zkouška se konala formou obsáhlého testu na 4 hodiny. Celkem 18 stránek otázek. Pokud půjde oprava stejným tempem jako u prvního předmětu, známku očekávám tak někdy koncem dubna :-).

Již měsíc nebo dva nabízím na KTH své doučovací služby (doučuji programování), což mi poskytuje decentní vedlejší příjem v tvrdé švédské koruně. Nejprve jsem nabízel pouze Javu, ale pak jsem to rozšířil na všechny běžné jazyky, protože se tu Java nevyučuje jako hlavní jazyk. Kromě projektu jsem také před odjezdem na výlet měl zvýšenou poptávku po doučovacích službách. Obvykle to probíhalo tak, že mi někdo zavolal, že mu hoří termín a že potřebuje pomoct, nejlíp hned dneska nebo zítra. Jelikož jsem měl domluveny schůzky již dopředu, několik lidí už jsem musel odmítnout a odkázat na leden, až se vrátím. 

Výlet do Laponska se náramně vyvedl, na zážitky jeden z nejlepších, co jsem kdy absolvoval. Zaslouží si svůj vlastní příspěvek. Vím, slibuji vám toho celkem dost a pak to nepíšu; klidně mě zbuzerujte, že vás to zajímá a ať to koukám napsat. Potřebuji motivaci. Mezi zážitky na celý život můžu zařadit jízdu na psím spřežení, na sněžném skútru nebo to, že jsem na vlastní oči viděl polární záři. Bydleli jsme ve městě Kiruna asi 200 km na sever od polárního kruhu, a výlet se konal kolem zimního slunovratu. Světla jsme si tam moc neužili, asi 4 hodiny denně, a slunce nevyšlo nad obzor. Po návratu do Stockohlmu se počasí zakabonilo a tak teď, v deseti kilometrech nad mořem, konečně po sedmi dnech vidím slunce. 

Kiruna

No zpět z Laponska, v pondělí opáčko na zkoušku a v úterý Den D. A to jsem ještě musel nakoupit vánoční dárky a zabalit se. Jelikož to zde čtou i budoucí obdarovaní, tak se tady o nich nerozvedu, ale je jich tolik, že jsem se málem nevešel s kufrem do limitu aerolinek. Má 21,4 kilogramu, naštěstí to ještě vzali a nemusel jsem šachovat serepetičkama mezi batohem a kufrem.

Teď po přistání se už těším na vánoční pohodu, sice mám několik zařizování, ale v porovnání s předchozími 14 dny to bude zívačka. Kapr s bramborovým salátem, perníčky, cukroví, klid a pohoda. Koupil jsem si švédskou vánoční kuchařku, a tak i zkusím uklohnit nějaké švédské vánoční pečivo sám.

Štenice a bomby

Tak jsem si v posteli našel štěnice. Nikdy bych nečekal, že se ve Švédsku objeví něco takového, ale vlastně když se nad tím zamyslím zpětně, asi to byla jenom otázka času, kdy mě objeví.

Kde žiju, se každý půlrok protočí stovky lidí doslova z celého světa. Stačí, aby štěnice přivezl jeden člověk a ony jsou schopné prolézt stoupačkami a dírami pro kabely do celého objektu. U mě se objevily pravděpodobně podobným způsobem. Mohl jsem si je ale také přivézt z výletu do Talinu (o něm napíšu příště), protože jsem tam vystřídal dvě kabiny a to je přesně asi to místo, odkud by se mohly hezky šířit. I časově by to odpovídalo. Není to ale jenom můj problém a naštěstí to nemá co dělat s pořádkem. Ne že bych tady měl vyloženě totální bordel, ale tak dva kluci sami na koleji ten pořádek... hmmm... nemají úplně jako nejpřednější prioritu. V novinách jsem se dočetl, že ve Stockholmu za poslední rok došlo k osmiset procentnímu nárůstu výskytu štěnic, hlavně kvůli zvýšené migraci. V lokálních novinách se dokonce objevil článek o tom, jak na mých studentských kolejích je se štěnicemi chronický problém (zde, ve švédštině).

Poprvé jsem je našel v pátek, byl jsem pokousán na nohách, tak jsem prohledal postel a v miniškvírách po hřebících na vnitřní boční straně pelesti jich tam asi patnáct sedělo. Mrchy. Naneštěstí se skoro nedají zabít, potvory jedny nesmrtelný, natož pak vyhubit. Dokáží přežít až rok bez jídla, zalezlé vě škvírách a vyčkávající na svou příležitost. Když je vyperete z povlečení, musíte na šedesát, na čtyřicet se jim nic nestane. V zimě nepomůže otevřít okno a vymrazit je, protože -10 °C přežijí šest dní. Z polštářů a tak se dají vymrazit v mrazáku, -17 °C vydrží jenom dvě hodiny, ale to se samozřejmě nedá udělat pro dvoumetrovou postel. Samička může přes noc naklást až pět titěrných vajíček, po kterých se po pěti dnech vylíhnou larvy. Larvám trvá dalších osm dní, než dospějí, takže pokud vás týden nic nekouslo, tak za pár dní může dospět další generace a boj začne nanovo. Navíc koušou jenom každých asi pět dní, takže nepomůže jeden plošný útok. V noci vás cítí pomocí tepla a oxidu uhličitého, který vydechujete. Na teplo jsou tak citlivé, že vás údajně ucítí i přes zeď.

Naštěstí mají taky několik slabin. Preferují dřevo a dřevěné úkryty, plastům se vyhýbají. Já každý den obrátím postel vzhůru nohama a prolezu s baterkou každou škvíru. Ty, které najdu, nabodávám na kružítko (nic menšího nemám). Nedostanu se ale do všech puklin a suků, ty nepřístupné jsem ucpal toaleťákem napuštěným v Savu. Brouci to sice přežijí, ale aspoň nemají jak vylézt. Po několika dnech zaznamenal Vlad Napichovač úspěch a už ho nic nekouše. Kousance pěkně svědí a vydrží několik dní, v největším výskytu jsem jich na sobě napočítal desítky (každá štěnice nekousne jednou, ale hned třikrát). Naštěstí nikde jinde jsem známky jejich výskytu nespatřil, jenom v posteli.

Problém jsem samozřejmě nahlásil na KTH Accommodation a dohodl se s nimi, že v úterý mi příjdou vyměnit dřevěnou postel za kovovou. Doufám ale, že taky provedou nějaký postřik, protože samořejmě to, že jsem je nikde jinde nenašel, neznamená, že nikam jinam nezalezli. Navíc mohou znovu přijít z vedlejších místností. Takže snad tomu bude brzy konec. Spolubydlícímu přijela pět dní před tím přítelkyně a odjel s ní na týdenní výlet, takže tady nebyl, když to začalo. Po návratu se samožrejmě do zamořené místnosti nevrátil (navíc s přítelkyní, co by na to chudák holka řekla...), dostal od KTH Accomodation náhradní ubytování a zítra odlétá zpět do Španělska. Takže se tomu kompletně vyhnul.

Kista Galleria zabírá pravou část obrázku. Já bydlím v těch věžácích nad ní. Dráha uprostřed je metro.

V pondělí ráno došlo dole v nákupní galerii k vloupání do zlatnictví a pachatel na místě zanechal předmět, který připomínal bombu. Já jsem teda v pondělí byl celý den ve škole, ale lidi říkali, že došlo k evakuaci celého nákupního střediska. Studentům nad střediskem nikdo nic neřekl a nikdo je neevakuoval. Tady je vidět, jak si nás okolí váží. Dokud nevylezeme ze škamen, tak jsme póvl, který nemá cenu ani evakuovat, jak ale vstoupíme do korporátní sféry a začneme platit daně, tak si nás hned chrání... Samozřejmě žertuji :-D

No každopádně se tady nenudím. Az prvního předmětu, jehož zkouška se konala kolem dvacátého října, mám konečně výsledek. Původně to sice bylo F+, něco jako 4+, protože jsem ve zkoušce blbě pochopil jednu otázku a dostal z ní nula bodů. Snažil jsem se to obhájit, ale nakonec jsem musel napsat dvoustránkovou doplňující esej, která mi známku změnila na C.

Gotland

Výlet na Gotland jsem uskutečnil už dávno, ale čekal jsem na pořádný fotky, než o něm sem napíšu. Jakmile si něco nenafotíte sami, tak už se k ostatním fotám nedostanete :-(.

Jel jsem s estonskou cestovní kanceláří Scanbalt, která organizuje studentské výlety po Švédsku a pobaltí. Celkem asi 40 lidí. Třídenní výlet se velmi vydařil, krásně vyšlo počasí a na Gotlandu jsme chytili nejkrásnější podzimní počasí na přelomu září a října. Ostrov Gotland leží u jižního pobřeží Švédska, uprostřed Baltského moře.

Odjíždělo se ráno, vlakem do Nynäshamnu a pak trajektem. Mimo sezónu jezdí mezi Gotlandem a pevninou pouze normální trajekty, ale přes léto mají speciální turbínové trajekty, které fungují na podobném principu jako proudové motory. Je to potřeba, protože Gotland se mezi Švédy těší veliké oblibě jako letní turistická destinace. Ostrov sám má pouze 60 000 obyvatel, ale přes léto se na něm vystřídá dalších až milión lidí. Celé pobřeží je poseto chatkami, chalupami, penzióny a hotely, přes léto v permanenci a přes zimu zakonzervované. Kromě turismu má zvučné jméno i agrikultura, hlavně mléčné výrobky a skopové. Skopové z Gotlandu je ve Švédsku hrozná delikatesa, a to dokonce taková, že veškerá produkce se z Gotlandu vyváží a domácí spotřebu pokrývá hlubokomražené skopové z Nového Zélandu.

Gotland obyčejně se od hlavní švédské pevniny hodně liší. Zaprvé je zde o několik stupňů vyšší průměrná teplota, i přes zimu, kvůli zvláštnímu teplému proudění. Úplně jsem nepochopil, jak přesně se to děje, ale prostě to tak je. Díky tomu, a také díky vápencovému podloží, ne žulovému jako na pevnině, na Gotlandu roste jíný typ flóry, trochu mi to připomínalo subtropická podnebí. Hodně pichlavých křovin, nízké rozrostlé borovice, kamení. Všichni to tu znáte z filmů o Pipi Dlouhé punčoše. Gotland má i pověst začarovaného ostrova. K jeho původu se váže zajimavá pověra, že se ostrov na noc vždy nořil zpět do vody, dokud n něm někdo nezapálil oheň. A i potom je mezi obyvatelstvem rozšířeno mnoho mýtů o bájných stvořeních a záhadných úkazech.

Po příjezdu jsme si prohlédli Visby, hlavní město ostrova. Malé, dvacetitisícové, ale o to více pitoreskní městečko. Kdysi za dob Hanzy ležel Gotland uprostřed obchodních tras z východu na západ a Visby bylo jedno z nejdůležitějších hanzovních měst. Mezinárodní charakter je znát z počtu památek: švédská katedrála, německý kostel, polský kostel, apod..., jak postupně město dobývali dánský král, švédský král, hanzovní liga, teutonští rytíři... Kolem celého města vede opevněná zeď, která původně měla chránit město proti pirátům, ale ve skutečnosti se nejvýš tyčí směrem do vnitrozemí, když se ve středověku rozhořel daňový spor mezi obyvateli venkova a města. Ve Skandinávii se jedná o nejzachovalejší středověké centrum a jako takové je na seznamu památek Unesco. Důsledky postglaciálního vzestupu jsou patrné i zde, z původního středovékého přístavu je nyní rybníček v parku a Visby muselo postavit nový přístav dál od města, kde je voda hlubší.

Spali jsme v hostelu dál od města, na západním pobřeží. Nádherný západ slunce nad mořem. Po setmění také nikde žádné světelné znečištění, nikdy v životě jsem neviděl tolik hvězd! Několik jich dokonce spadlo! Den nato nás švédský průvodce zavedl na ostrov Fårö, malý ostrůvek na severu Gotlandu. Fårö je něco jako destilovaný Gotland: ještě více kamení, ještě pichlavější křoví, ještě více ovcí, ještě drsnější příroda. Během studené války uzavřela armáda Fårö a severní část Gotlandu pro vojenské účely. Každý večer startovaly ze Sovětského svazu MiGy a nabraly směr Švédsko, aby "otestovaly ostražitost nepřítele". Z Gotlandu jim v ústery startovaly švédské stíhačky, jenom aby se obě letky potkaly na Baltem a zamávaly si na pozdrav křídly, než se opět vrátily na záklanu. Fårö si zamiloval známý švédský režisér Ingmar Berman, který bohužel zemřel v roce 2007. U místního kostelíka má svůj nenápadný hrob. Hlavní atrakcí byly přírodní výtupky, "Rauky". Vznikají tak, že moře omele měkký vápenec a zůstane pouze ten tvrdý, který se posléze tyčí několik metrů jako pokroucená skála.

Rauk. Za raukem můžete spatřit další důsledek postlaciálního vzestupu. Kamenitá pláž končí vysoko a klesá ve vlnách, jak se postupně pobřežní linie posouvala níž a níž.

Za průvodce jsme měli místního usedlíka, učitele angličtiny. Vyprávěl vělice zajímavě, dokonce nám v jednom kostele i zazpíval. Tak nějak jsem mu ale půlku věcí nevěřil, vypadalo to, že si to občas cucá z prstu. Ukázal nám rodiště Christophera Polhema, zakladatele švédské mechaniky a otce toho, co je dnes ve světě proslavené pod pojmem "švédský inženýr". Švéddové ho dokonce mají na pětistovce. Dále následoval hřbitov z druhé světové války, ke kterému se vázala zajímavá temná kapitola švédské politiky. Po kapitulaci Německa za druhé světové války uteklo mnoho nacistických vojáků a důstojníků z pobaltí na Gotland. Jednalo se převážně o Estonce, Lotyše a Litevany, kteří se buď sami přihlásili do německé armády, nebo byli donuceni se připojit. Jelikož v roce 1940 Sovětský svaz zabral pobaltské státy a násilně je k sobě připojil, vnímal tyto vojáky jako zrádce Sovětského svazu. Švédsko, ačkoliv k tomu neexistoval po válce žádný právní důvod a podle platných konvencí nemusí neutrální země vydávat nikoho, stejně tyto vojáky proti jejich vůli vydalo zpět, přestože dobře vědělo, co s nima Sověti provedou.

Poslední den jsme měli volno ve Visby, ale protože byla neděle, konec září a ještě pošmourno, tak tam bylo snad víc mrtvo než na výletě do Uppsaly. Nicméně v menší skupince jsme po procházce městem duchů našli jednu otevřenou útulnou creperii.

A nakonec fotky:

Gotland 30.09.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

Roslagsleden

Minulý týden v úterý pozdě večer mi opět přijela Věrka. Měla zůstat zase čtyři dny a odjíždět v neděli ráno. Jelikož si ale Stockholm prohlédla minule, tak jsme chtěli dělat něco jiného, třeba turistiku, když je to takové turistka. Ve Švédsku jsou experti přes turistické cesty. Celé Švédsko je protkáno víceetapovými turistickými cestami, "vandraleder". Kungsleden, 440 km skrz Laponsko; Upplandsleden, 450 kilometrů kolem Uppsaly, nebo Skåneleden, tisíc kilometrů jižním Švédskem. Dokonce existuje turistická cesta kolem celého pobřeží Severního moře, North Sea Trail, pět tisíc kilometrů skrz sedm států. Hned na severním okraji Stockholmu ale začínala Roslagsleden, 190 kilometrů dlouhá stezka skrz Roslagen. Pro náš účel se hodile perfektně. Já jsem kromě turistiky chtěl poznat hlavně Švédskou přírodu, jelikož z hlavního města jí moc vidět není. Navíc podzim je moje nejoblíbenější roční doba, během které se mi příroda nejvíc líbí.

Teď to začne být trochu složitější, co to vlastně ten Roslagen je a kde leží. Co se týče územního rozdělení, Švédsko trpí takovou trochu schízou. Historicky, kulturně i geograficky se Švédsko dělí na 25 provincií, "landskap", které se dají shrnou do tří opět kulturně-historicko-geograficky ohraničených "zemí", "länder".

Švédské země.

Švédské provincie

Každý ve Švédsku toto rozdělení zná a v běžném životě se s ním setkáte nejvíc. Bohužel, toto rozdělení úplně nevychází vstříc požadavkům na samosprávní celky (například Stockholm je rozpůlen mezi dvě provinice), a tak musely být zavedeny nové celky podobné naším krajům, "län", které jsou poté ještě rozdělené do okresů, "kommuner".

Švédské kraje

Roslagen je prakticky totožný se severní částí Stockholmského kraje, prakticky vzato je to pobřežní část provincie Uppland. Na to, o jak malou zemičku se jedná, Roslagen hrál důležitou roli v rané historii Švédska i jiných zemí. Název sám má velice zajímavou historii. Jeho kořeny se dají vystopovat ke staroseverskému slovu "rods-", které znamená "veslař" nebo "veslující". Tyto země totiž obýval jeden kmen švédských vikingů Varjagů, označovaný jako Rus nebo Ros, který stavěl vikingské veslice a vyrážel odtud do boje do východních zemí. Rosové byli ve Finsku a v severním pobaltí asi častými návštěvníky, protože v jazycích těchto oblastí je slovo pro Švédsko etymologicky odvozeno od stejného kořene. Ve finštině "Ruotsi" a estonštině "Rootsi". Rosům to ale zřejmě nestačilo a rozširovali se dál na východ. Ve svém dobyvačném zápalu dobyli od Khazarů Kyjev a založili Kyjevskou Rus. Kyjevská Rus je přímým předchůdcem Ruského carství a moderního Ruska. Název "Rusko" nebo "Russia" je proto podivuhodně odvozeno od jména malého kousku země severně od Stockholmu a jednoho místního vikingského kmene.

Roslagen sám je zalesněná bažinatá rovina, typická Švédská krajina Svealandu. Před deseti tisíci lety, za poslední doby ledové, celé Švédsko pokrýval ledovec místy až tři kilometry vysoký. Obrovská váha ledovce stlačila zemskou kůru dolů. Od té doby, co ledovec ustoupil, se zemská kůra vrací na svou původní úroveň. A docela rychle: zatímco v jižním Švédsku se již zcela narovnala, v severních částech to může být až osm milimetrů za rok. Jelikož ale tato činnost probíhá již tisíce let, přináší s sebou mnohé zajímavé problémy. Například Uppsala kdysi ležela na břehu jednoho zálivu, který ale mezitím vystoupil nad mořský povrch a zmizel. Stockholm leží na sladkovodním jezeře Mälaren, které má nadmořskou výšku asi 30 centimetrů. Ve středověku to ještě nebylo jezero, ale klasický mořský záliv. Během let se hranice Roslagenu neustále měnily, jak se více a více země zvedalo nad mořskou hladinu a ostrovy se spojovaly s pevninou nebo se objevovaly úplně nové. Tato tektonická činnost, oznařovaná jako postglaciální vzestup, bude probíhat po ještě další tisíce let. Jednou dojde k uzavření Botnického zálivu vystupujícími Ålandskými ostrovy a vznikne sladkovodní Botnické jezero, ve své době druhé největší na světě. Postledovcový původ krajiny je znát na každém kroku. Krajina působí hodně rovinatým dojmem, nejvyšší vrcholek kolem měří asi 70 metrů. Celý ekosystém se dá charakterzovat jako žulová planina, kde vyšší vrcholky pevnějšího kamene vystupují na povrch jako skály a mezi těmito vrcholky leží tenká vrstva humusu. Často se tyto prohlubně uzavřou a pak vznikají jezera a bažiny.

Roslagsleden se vlní skrze neporušené severské pralesy Roslagenu, po latích překonává bažiny a močály, vede podél klidných jezer, farem a prastarých runových kamenů, nabízí krátké odbočky k přírodním rezervacím a protíná malé vesnice i větší městečka. Sto devadesát kilometrů typickou severskou krajinou. Podél cesty se nachází spousta možností, kde přenocovat. Na základě zákona o volném pohybu osob ("allemansrätten") se dá kdekoliv v přírodě kempovat a na několika místech jsou pro tyto účely postaveny přístřešky. Trasa vede také kolem mládežnických hostelů, ubytování se snídaní, penzionů a hotelů. V oficiálním průvodci se trasa dělí na jednáct jednodenních etap od sedmi do 25 kilometrů, podel toho, kolik zajímavostí se v okolí nachází. Celá trasa je značena oranžovou barvou a to opravdu hustě. Na každém kroku vidíte nejméně tři další značky a i u sebemenší odbočky stojí šipky. Skutečně se nelze ztratit.

Na oficálních stránkách Roslagsleden mají velice pěkný propagační filmeček. Sice je celý ve švédštině, ale aspoň tam máte hezké obrázky.

My jsme šli pět etap ve třech dnech, celkem 85 - 90 kilometrů. Někdy bylo těžké trasu naplánovat, protože jsme kvůli chladu nechtěli nocovat v přírodě. Museli jsme tak spát v chatách nebo penzionech a ty se někdy nacházely přes třicet kilometrů daleko od sebe. Každá etapa vedla trochu jinou krajinou. První den jsme šli hodně skrz louky, farmy a vesničky. Druhý den nás zavedl do hlubokých lesů a bažin. Naše putování jsme zakončili třetí den kolem zámku a ve starém centru města Norrtälje. Pokud měly něco všechny dny společné, tak všudypřítomné bahno. Několik dní před naším výletem vydatně pršelo a všechny potoky, bažinky a prohlubně se vydatně naplnily vodou. Zdaleka ne přes všechno vedly lávky nebo plaňky. Hned po prvních kilometrech se nám zabahnily kalhoty až ke kolenům a tak to zůstalo celé tři dny. Počasí nám ale vyšlo perfektní, většinu času svítilo sluníčko, pršelo pouze poslední dvě hodiny prvního dne, a to ještě nastěstí jenom lehce. Opět jsem si ale nemohl zvyknout na zvláštní úhel, pod kterým slunce svítí. Zde na severu se celý den drželo nízko nad obzorem a dlouhé stíny mi ztěžovaly určování času. Prostě celý den pro mě bylo pět odpoledne. Člověka pořád podvědomí nutilo jít dál, protože už se začíná stmívat, slunce klesá k obzoru, pospěš si, ať nepříjdeš za tmy, i když ve skutečnosti bylo teprve půl druhé.

Třicítka denně tři dny po sobě navíc s těžkým batohem mi dala celkem do nosu. Nohy mě bolely ještě dva dny po návratu a asi jsem si natáhnul koleno, protože ještě teď mě bolí s ním hýbat. Stálo to ale za to. Nejlepší moment jsem prožil druhý den, kdy po třiceti kilometrech skrz divočinu za zimy a větru jsme přišli do moc krásného a útulného penzionku s hořícím krbem.

Samozřejmě fotky:

Roslagsleden 20.10.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

O Roslagsleden budu mít i prezentaci na mém kurzu švédštiny. Není nad vlastní zážitky.

Aktuality

Chtěl bych se trochu omluvit za to, že ten blog zanedbávám, tohle je příspěvek po asi desetidenní pauze. Není to jednoduchý udržet úroveň, když nadšení již vyprchalo. Také mi docházejí témata. Zpočátku člověk pořád naráží na něco nového nebo navštěvuje nová místa, vždyť vlastně je to pro něj drastická změna, na rok se odstěhovat do cizí země. Já jsem po skoro třech měsící ale už asimiloval a tak spoustu věcí vnímám jako každodenní a nezajímavou. Nesmíte se proto na mě zlobit, pokud budu přispívat pouze plus mínus každý týden. Budu se zato snažit ty příspěvky dělat delší a zajímavější.

Tento a přístí týden vrcholí první školní perioda a s ní se blíží milník čtvrtiny mého pobytu. Od pondělí do čtvrtka jsme s Jorgem z Mexika a Rahmanem z Afghánistánu zpracovávali projekt na kurz Human-Computer Interaction. Název je možná trochu zavádějící, spíše se přednášelo o zásadách interakčního designu. Musím říct, že ačkoliv jsem byl zpočátku ke kurzu skeptický, nakonec ho musím pochválit, protože skvěle spojuje teorii a praxi. Je až k nevíře, kolik je na světě věcí s odfláknutým designem, od věcí každodenní potřeby, jako jsou dveře, záchody, kuchyně, přes auta, výtahy, počítače nebo spotřební elektroniku, k věcem jako jsou letadla nebo atomové elektrárny. Špatný design způsobuje v lepším případě peněžní škody, v horším případě i atomové havárie (Three Mile Island) nebo letecké nehody. A přitom by stačilo se nad designem zamyslet, zeptat se uživatelů, jak to chtějí nebo zařízení nechat před zahájením prodeje trochu otestovat. Každopádně se teď díky němu na svět dívám trochu jinýma očima, a to se ne každému předmětu povede.

V projektu jsme zpracovávali koncept elektronického košíku v Ikee, něco na způsob iPadu na košíku, který by detekoval zakoupené zboží a nabízel navigaci v obchodě, nápovědu, reklamu, informace o akcích a slevách, apod... První den jsme brainstormovali a vymysleli tři koncepty. Druhý den jsme vytvořili papírové prototypy... To byla celkem sranda, simulovali jsme chování obrazovky pomocí různobarevných papírků a tužek. Třetí den následovalo zpracování elektronického prototypu... v PowerPontu. Pro každou obrazovku se vytvoří vlastní slide a pak se mezi nimi přechází pomocí vnitřních odkazů. Hack jak Brno, takhle jsem PowerPoint ještě používat neviděl. Očividně je to ale nejpoužívanější prototypovací software. Má totiž jednu podstatnou výhodu, kterou specializovaný software mít nikdy nebude: nedovolí vám se soustředit na detaily. A poslední den už evaluace projektu mezi týmy. Příští týden se musím připravit na zkoušku, ale jelikož se jedná o to přečíst dvě celkem zajímavý knížky, tak žádný problém.

Taky jednou týdně mám Švédštinu. Čtyři vyučovací hodiny v kuse, docela záhul. Už jsme museli napsat za domácí úkol dvě eseje. Kdo má zájem, můžu přeposlat, akorát jsou ve švédštině :-P Půlka letního kurzu Švédština 3 je teď ve Švédštině 4, takže kámoši mi zůstali. Kromě ale dvou nebo tří lídí ale je to tady těžký. Na KTH studuje skoro dva tisíce mezinárodních studentů a spoustu lidí proto potkám jednou dvakrát na nějaký akci a pak už ne. Mám tu spoustu známých, ale najít skutečnýho kamaráda je těžký. Kromě Kersti z letního kina a Maxe ze švédštiny se ještě scházím s mým buddiekem Henrikem. Není to ale zase takový problém, stačí někam vyrazit v grupě a během prvních dvaceti minut člověk pozná nové lidi.

Díky Internetu ale mohu být v kontaktu s rodinou v ČR. Skype mám v permanenci, i když mi zase lidi tolik nevolají. Přes ICQ se udržuji v obraze s kamarády a sestrou, babičkám píšu dopisy. Také rozesílám a dostávám pohledy. A samozřejmě e-mail. Lepší než nic, ale stejně je ta vzdálenost znát, mám novinky, ale není to tak bezprostřední. S přítelkyní si píšeme skoro každý den, s rodičema tak jednou týdně. I když s otcem jsem se nedávno neshodl v jedné věci a už tři týdny o sobě nedal vědět, tak se mnou asi nemluví.

Na blog mám zatím jenom pozitivní zpětnou vazbu, za kterou všem moc děkuji. Člověka to podpoří a navrátí chuť k psaní. Tak se ostatní nestyďte a taky se ozvěte, například s otázkami nebo přáními na další příspěvek.

Uppsala

V neděli 25.9. jsem se rozhodl, že je načase navštívit Uppsalu, dokud se drží teplé a slunečné počasí. Protože jsem se rozhodl na poslední chvíli den předem, tak všichni známí buď už měli program nebo neodpověděli. Nicméně napsal jsem na oficiální Facebook stránku mezinárodních studentů na KTH s asi 1 200 členy, takže jsem měl celkem jistotu, že se někdo ozve. Nakonec se přihlásil jeden Američan původem z Číny a čtveřice Indů.

Jako problematická se ale ukázala doprava. Ne že by nejezdila, to ne, ale funguje zde poměrně složitý systém. Jelikož chtějí mít ve Švédsku konkurenci kde to jen jde (a to já chválím), tak zde železniční dopravu provozují jak soukromé společnosti, tak i samosprávní celky na různých úrovních. Tak třeba na trati Stockholm – Uppsala jezdí nejméně čtyři společnosti: státem vlastněná SJ (celostátní linky), Stockholmská MHD (SL – Storstockholms Lokaltrafik), Upplandská MHD (UL - Upplands Lokaltrafik) a soukromá Arlanda Express, která ale provozuje pouze přímé superrychlé vlaky mezi letištěm a centrem Stockholmu. Každá společnost jezdí v jiné časy a má odlišné tarify a systémy jízdného. Takže prostě celkem bordel. Jsem si jistý, že je to všechno hrozně promyšlený, ale já jsem prostě do toho systému neproniknul.

Takže jsem ráno odjel na nádraží a v kanceláři koupil lístek na nejbližší vlak do Uppsaly. Stál sto švéských korun. Poté jsem se dozvěděl, že kdybych ho koupil v automatu před kanceláří, tak by stál jenom 75 a kdybych ho koupil přes Internet, tak by stál jenom 60. Ještě levnější varianta ale byla jet MHD (na kterou mám dlouhodý lístek) na jinou stanici a odtud vlakem za 40. Nejlevnější by snad byl autobus za 38, ale to jsem jenom slyšel, nikde jsem to nenašel.

Uppsala je studentské město, takže život se v Uppsale točí kolem studentů. No a jak vypadá studentské město v neděli v deset ráno? Město duchů. Po příjezdu nás překvapily prázdné ulice a ticho. Chyběly skutečně jenom klasické utržené keře hnané větrem a desperádo s kolty proklatě nízko u pasu. Všechny obchody samozřejmě zavřené. Nám to ale nevadilo, alespoň byl klid na prohlídku města a nikdo se nemotal do fotografií.

Nejvýznamnější budovou v Uppsale je samozřejmě univerzita. Rok založení 1477 ji dělá nejstarší ve Skandinávii a jednu z nejstarších na světě. Celkem má kolem dvaceti tisíc studentů a další dva tisíce doktorandů. Další známou stavbou je katedrála, nejvyšší kostel opět v celé Skandinávii (věže měří skoro 120 metrů). Největší církev v zemi, luteránská Švédská církev sídlí právě zde, včetně její hlavy, švédského arcibiskupa. Na kopečku nad městem stojí Uppsalský hrad, ale my bychom tomu spíš řekli zámek. Původně se Uppsala rozkládala několik km na sever na místě, které je dnes známé jako Stará Uppsala.Dnes z ní zbylo pouze několik zbytků a ruiny kostela. Jinak na 140 000 obyvatel poměrně malé město, nevím, kde teda jako všichni jsou.

Pro nás Čechy také asi bude zajímavé, že několik písemností, které Švédové uloupili při plenění Prahy za třicetileté války, nakonec skončilo v univerzitní knihovně, Carolina Rediviva. Všichni asi znají Ďáblovu bibli z 13. století (ta se ale nachází v knihovně ve Stockholmu), ale jako ještě cennější se počítá Stříbrný kodex z 6. století, rukopis Bible psaný stříbrným písmem na purpurovém pergamenu.

A nakonec pár fotografií:

Uppsala 25.9.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

Alkohol

Pokud je něčím Švédsko v České republice proslulé, tak prohibicí. Ne tak jako že by se tady nesměl alkohol prodávat vůbec, ale stát vás různými zákony a nařízeními od jeho konzumace odrazuje nebo ji stěžuje.

Mezi nejdůležitější symboly Švédska se rozhodně musí počítat Systembolaget (v překladu něco jako "systémová společnost"), nebo jak to Švédové rádi zkracují: Systemet.

Systembolaget je státem vlastněná monopolní síť obchodů s alkoholem. Nikdo jiný ve Švédsku alkohol prodávat nesmí. V rámci tohoto systému platí několik zajímavých zákonů, například:

• Všechny produkty, včetně plechovek a lahví piva, se musí prodávat samostatně. Žádné šestibalení, kartony nebo snad basy. Můžete si koupit basu piv, ale zároveň musí být možné si koupit pouze jedno pivo. Existují výjimky, když dodavatel nedovoluje objednat z různých důvodů určité množství, například ochutnávkové balíčky.
• Množstevní slevy nebo jiné podobné akce typu "tři za cenu dvou" nebo "jedna za deset, dvě za patnáct" jsou zakázany.
• Žádný produkt nesmí být nijak zvýhodněn oproti ostatním. Nejvíce se to projeví na pivu: chlazené pivo je zvýhodněné oproti nechlazenému. Obchod by tedy musel chladit všechno pivo, ale protože to by přišlo příliš draho, tak nechladí žádné. Nikde ve Švédsku se nedá koupit chlazené pivo, vychladit si ho musíte doma.
• Oficiální věková hranice pro kozumaci alkoholu (například v restauracích) je osmnáct let, ale Systembolagetu můžete nakupovat až od dvaceti. Tohle je jeden z hlavních důvodů, proč Systembolagety existují: aby stát mohl přísněji kontrolovat věkovou hranici.
• Systembolaget nesmí zvyšovat své prodeje reklamou. Může však vyvěsit cedule kolem obchodů tak, aby o své existenci dal přímeřeně vědět. Nicméně výrobci alkoholu mohu od roku 2005 propagovat své produkty reklamou.
• Všechny produkty si musí být rovny, proto se aplikuje na všechny produkty stejná marže. Zároveň se ale daň za alkohol počítá z procentuálního obsahu alkoholu. Například za import jednoho litru čtyřicetiprocentní vodky si stát účtuje 200 SEK. Proto je například možné, že hnusná levná vodka s šedesáti volty se prodává za cenu srovnatelnou se single-malt skotskou. Takže když chcete tvrdej, tak alespoň pijete kvalitní. 
• Strašně podivná otevírací doba. V neděli zavřeno, v sobotu tři hodiny dopoledne, ve všední dny do šesti do večera. Takže když nejvíc potřebujete doplnit zásoby, tak nemůžete.

Další podivností je, že pivo a obecně i jiné alkoholické nápoje do 3,5% obsahu alkoholu nepodléhají žádným těmto přísným pravidlům (jenom se nesmí prodávat mladistvým). Takto uvařené pivo se označuje pojmem "folköl", "lidové pivo" a prodává se normálně v supermarketech. Pivovary po celém světě se tomuto pravidlu přizpůsobují a vaří speciální verze piv pro švédský trh. Je tu možné narazit na Heineken, Guiness nebo Budweisser s 3,5% alkoholu. Ani české pivovary nezůstaly pozadu. Prodává se tady Pilsner Urquell uvařený na 3,5%. Já osobně tomu říkám Plzeň desítka. Kromě klasické Plzně dvanáctky, která se prodává pouze v Systembolagetu na třetinové lahve za cca 50 Kč jednu, je Plzeň desítka to nejlepší, co se tady dá sehnat k pití. Pak je tady ještě pivo do obsahu 2,8%, které nepodléhá dani s přidané hodnoty (a taky se dá sehnat) a pivo do obsahu 2,25% ("lättöl"), které se může prodávat i mladistvým, protože se tomu už asi ani pivo říkat nedá.

Kromě Systembolagetu se dá samozřejmě alkohol pít v restauracích. Nicméně, pokud chce restaurace zákazníkům nabízet alkohol, tak se musí přihlásit u státu o licenci, za kterou je třeba samozřejmě zaplatit, a podřídit se dalším pravidlům. Například každé zařízení s licencí musí nabízet teplé jídlo. A pak ty ceny.

Jednou jsem v hospodě dal za velký pivo přes sedmdesát korun. Švédských korun. Tohle odmítají platit i Švédové, takže se vyvinul ve Švédsku pojem förfest. "Fest" znamená párty a "förfest" něco jako "předpárty". Předpárty se koná před párty, obvykle u někoho z účastníků doma, aby se ušetřilo za alkohol. V hospodě při "festu" se pak už jenom udržuje hladinka. A když bar zavře, tak se pak ještě koná "efterfest", "popárty".

Nicméně ani vysoké ceny nezabrání Švédům chlastat jak zákon káže. Na tradičních oslavách se dokonce zpívají chlastací písničky, "snapsvisor". Každá končí provoláním "skål", "na zdraví", a kopnutím panáka akvavitu, pálenky s bylinkami. Nejznámější chlastpísničkou je "Helan går", a ta je ve Švédsku tak známá, že když švédský národní tým vyhrál hokejové mistrovství světa v roce 1957 a měl zpívat hymnu, tak raději zazpíval Helan går, protože půlka mužstva neznala text oficální hymny. Těhle písniček se na jedné oslavě může zpívat až dvacet (dokonce každý host má zpěvník, aby veděl, co se kdy zpívá), tak si asi umíte představit, jak to tam pak na konci vypadá.

Helan går Sjung hopp faderallan lallan lej Helan går Sjung hopp faderallan lej Och den som inte helan tar Han heller inte halvan får Helan går (Drink) Sjung hopp faderallan lej

Až do dna Zpívej "hopp faderallan lallan lej" Až do dna Zpívej "hopp faderallan lej" A ten kdo nedá všechno Nedostane ani půlku Až do dna (Pij) Zpívej "hopp faderallan lej"

Švédové alkohol samozřejmě i vyrábějí. Svět asi nejvíc zná vodku Absolut a její charakteristické reklamy založené na tvaru lahve. Kromě vodky se tady na severu vaří i pivo, dokonce několik značek. Nejrozšířenější (a taky nejlevnější) je Pripps Blå. Pripps se zde vaří s přesně 51% obsahu sladu, což je minimum pro to, aby se tomu ve Švédsku dalo říkat pivo. Nic moc, ale pít se to kupodivu dá. Švédové si také hodně oblíbili české ležáky, ale nejprodávanější značkou je tu Starobrno (???). První věc, na kterou jsem zde první den ve Stockholmu narazil, byla opuštěná flaška Starobrna.

Každý bar ve Stockholmu nabízí alespoň dva druhy českých piv. Velké oblibě se tu těší také Staropramen, Plzeň, Krušovice a překvapivě Březňák. Pár fotek ze Södermalmu, místní kosmopolitní čtvrti:

"tjeckisk" = "český"

A z hospody u Gröna Lund, Stockholmského lunaparku:

Největší perlou ale byla tahle zastrčená hospoda. Jako doma.

Správné odpovědi minikvízu

Nepochybuji, že všichni jste můj malý geografický kvíz zvládli levou zadní, zde přidávám správné odpovědi:

Jednalo se o pobaltské státy, které leží na východním pobřeží Baltského moře, na severu sousedí s Finskem (přes Finský záliv), na východě s Ruskem (bývalé sovětské republiky, pořád si udržují až padesátiprocentní ruskou populaci) a na jihu s Polskem, Běloruskem a ruskou enklávou Kaliningrad.

Kultura

Tenhle příspěvek má tak měsíc zpoždění. Stockholm není mrtvé město (no možná v červenci, kdy je půlka města na dovolené), ale koná se zde mnoho kulturních akcí. Ale právě v srpnu má člověk možnost navštívit nějaký koncert, divadlo nebo festival prakticky každý den, většinou pod širým nebem. Já si na vysokou kulturu moc nepotrpím, spíš mě více zajímá film. V srpnu se v rámci stockholmského filmového festivalu pořádalo pětidenní promítání filmů s hudební tematikou, a to v parku v centru. (Sommarbio i Rålis) Vstupné volné. Já jsem se zúčastnil druhého a třetího dne.

Druhý den se promítal film Černá labuť (Black Swan) v hlavní roli s Natalií Portman. Bohužel jsem podcenil výbavu: od půlky filmu se udělalo skutečně chladno. I když film vypadal zajímavě, připadal mi na lehké promítání v parku příliš psychedelický, navíc jsem skutečně začínal mrznou a na plátno stejně moc neviděl. Na druhou polovinu jsem to proto zabalil.

Před filmem dokonce vystoupila baletka s krátkým program z Labutího jezera.

Takhle to v parku vypadalo.

Na třetí den jsem se domluvil s kamarádkou Kersi z Estonska, že půjdeme společně. Na odpoledne a večer se skutečně zkazila předpověď, mělo lít jako z konve celou noc. Nás to však neodradilo. Po zkušenostech z minulého dne jsem doporučil přijít dříve, abychom chytli dobré místo. Nicméně kvůli počasí nakonec přišla jenom hrstka lidí. Za odměnu ale divákům zdarma rozdávali kávu nebo čaj, popkorn, pláštěnky a polystyrenové sedáky (normálně se za tyto propriety platilo). A předpověď nelhala: první půlku filmu skutečně pršelo, a na druhou se nedalo mluvit o ničem jiném než o slejváku. No ale přece nejsme měkoty, takže jsme koukali až do konce. Já jsem se celkem držel v suchu, díky pláštěnce a goretexce, ale pak se mi někde udělala díra nebo do mě nateklo asi vrchem a totálně jsem promoknul. Kersti na tom byla podobně. No prostě silný zážitek.

Návštěvnost

Kersti ve fialové pláštěnce (poskytnuté sponzorem akce)

Ještě tolik nepršelo, tak se směji.

Promítal se film Buena Vista Social Club (co to je se dočtete tady), takže alespoň ve filmu bylo teplo a slunečno. Jejich nejznámější skladba se jmenuje Chan Chan a myslím, že spoustě z vás bude melodie alespoň něco říkat:

Dále na cestě zpět z jedné túry městem jsem narazil na koncert vážné hudby, přímo v centru na ulici. Prostě zavřeli důležitou křižovatku v centru mezi parlamentem a operou, postavili pódium a pět dní hráli vážnou hudbu. Myslím, že tohle by v Praze možné nebylo. Víc než hudba mě překvapil samotný fakt, že je pro Stockholmany taková uzavírka naprosto přirozená, a na chvíli jsem se zastavil a zaposlouchal.

A nakonec KTH v září pořádalo každoroční Fyrverkerikonsert: koncert s ohňostrojem. Když se pozorně podíváte na logo KTH, tak na něm stojí "vetenskap och konst" - "věda a umění". Ohňostrol ke koncertu krásně kombinuje oba prvky a skvěle se k filozofii KTH hodí. Akce se vyjímečně vydařila i přes neustálý nálet vrtulníků a ohňostroj sychronizovaný na hudbu George Friedricha Händela zanechal publikum oněměné a nadšené. Perfektní!

Výlet do Rigy

Tak konečně jsem se dostal k fotografiím z výletu do Rigy. Jel jsem tam s kamarády ze švédského kurzu: Maxem Greifensteinem a Julií Gentz z Německa a se Sarah Gordeau z... zkuste uhádnout... Francie.

Tak a teď malý kvíz: čeho je Riga hlavní město? A kde ta země leží? A jak se ta země řekne anglicky? Jakou má vlajku? Znalci by ještě mohli vyznačit polohu tohoto hlavního města a doplnit řečené informace i pro zbylé dva státy. Mám tady pro vás slepou mapu, tak si můžete otestovat vaše znalosti. V příštím příspěvku dám správné odpovědi.

Do Rigy jsme jeli lodí... mega lodí, abych byl přesný. MS Romantika, rok výroby 2002:

Délka	192,9 metrů
Šířka	29 metrů
Ponor	6,5 metru
Výkon motorů:	26 megawattů (asi jako 500 osobních aut)
Rychlost:	41 km/h (asi jako bicykl)
Kapacita:	2 500 pasažérů, 470 aut

Švédi tomuhle typu výlety říkají "kryssning". V podstatě se člověk nalodí na trajekt, jede do Helsinek, Rigy nebo Talinu tak sedmnáct hodin, ve měste ho vylodí na šest až osm hodin a pak zase sedmnáct hodin zpět. Výhoda tohoto systému je ta, že ta loď pluje pod jinu než Švédskou vlajkou a neplatí na ní švédská alkoholová taxa. Také se alkohol prodává "duty-free", protože technicky se loď nachází v mezinárodních vodách. Takže při výstupu zpět ve Stockholmu vidíte Švédy s kartony piv a tvrdýho. Není neobvyklé, že se nalodí někteří lidi, na palubě se přes noc ztřískají jak zákon káže, pauzu ve městě prospí a cestou zpátky absolvují to samé.

Nicméně takhle to u nás neplatilo. My jsme šli normálně spát, i když loď má na palubě asi osm různých restauračních zařízení. V lodi se spí normálně v kabinách, po dvou nebo po čtyřech a v každé je koupelna se sprchou a teplou vodou. Postele sice úzké, ale pohodlné. Pro naše účely posloužila na sto procent. Žádný výhled, protože jsme spali na páté palubě bez oken, ale to nám nevadilo, protože k vyhlídkování stejně nejlépe posloužila záď lodi. Nejvíce jsme to ocenili hned po vyplutí, protože první tři až čtyři hodiny se jede romantickým Stockholmským souostrovím a krásně se dá sledovat, jak čím dál od pevniny, tím víc ostrovy ztrácí zalesnění, roste mezi nimi vzdálnost, zmenšují se a jsou více skalnaté. Poslední pevnina, co jsme minuli, se spíše dala označit za pouhé skalnaté ostrůvky. Na úplně posledním stál maják.

Jelikož jsme si mohli Rigu prohlížet pouze cca šest a půl hodiny, tak jsme se ani nesnažili toho po japonský způsob stihnout co nejvíce, ale v klidu jsme si prošli pouze staré centrum. Vylezli jsme také na věž. Protože se počasí skutečně vydařilo, tak nemohla chybět ani káva na terásce. Já jsem tam jel napůl také proto, abych si konečně mohl dojít do hospody na pořádné jídlo. Ne že bych si ve Stockholmu blbě vařil, ale prostě já s tím furt nějak nemohu spokojit. Stále si na těch jídlech nemůžu na 100% pochutnat. Takže v Rize jsem si pořádně dal do nosu za postsovětské ceny.

A samozřejmě slibované fotografie:

Riga 2.9.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

Tímto výlety nekončí, hned zítra mám v plánu navštívit Uppsalu a koncem měsíce jsem se přihlásil na třídenní akci na Gotland.

Aktuality

Kromě tématicky zaměřených článků bych měl pro rodinu a bližší okruh přátel napsat pár aktualit:

Škola mi běží v plném proudu, jestli se tomu tak dá říkat, když všechno, co máte, jsou dvě přednášky týdně. Ale už se musel zpracovat jeden týmový projekt. Týmy se skládají ze 3-4 lidí a já mám v týmu Afghánce Rahmana a Mexičana Jorgeho. Žádné Švédy :-(. I když Rahman už zde žije přes šest let a umí švédsky plynně. Předmět se jmenuje Human-Computer Interaction, ale spíš se zatím přednáší o designu a psychologii: jak lidé přemýšlejí, když používají nástroje. Měli jsme za úkol najít dva předměty z obyčejného života, které se kvůli špatnému designu blbě používají. Jako jeden z nich jsme vybrali můj sporák, protože než jsem přišel na to, jak se používá, tak mě málem odvezli, a i potom jsem si na něj musel dost zvykat.

Hned ta nejdivnější věc na něm je časový spínač. Když chcete začít vařit, tak musíte nejprve celý sporák zapnout na určitou dobu knoflíkem, co vypadá jako obyčejný kuchyňský budík. Než jsem na to přišel, tak jsem hledal jiný vypínač a pak dokonce šel zkontrolovat pojistky. A i když na to přijdete, tak když budík vyprší, tak neudělá skoro žádný zvuk a vy se pak divíte, jaktože se vám nic nevaří, když máte plotnu na plný výkon. Pak se taky nedá na první pohled poznat, který knoflík ovládá kterou plotýnku. A taky na něm není žádná kontrolka, která vám řekne, že je nějaká plotýnka horká. Musíte zkusit sami, dlaní. Takže jsme na něm krásně mohli ukázat, že návrhář porušil hned několik pravidel dobrého designu.

Tento týden mi také začala Švédština 4, advanced. Každé úterý, čtyři vyučovací hodiny v kuse... uf. No ale na druhou stranu zas rozhodně ze cviku nevyjdu. Učím se nová slovíčka jenom tím, že tu jsem a s tímhle navíc budu za čtvrt roku k nerozeznání od rodilého mluvčího. Sám na sobě pozoruji, že v textech třeba v novinách rozumím čím dál tím víc věcím a to mi dodává odvahu. Jakmile se překoná ta hranice, kdy můžete začít číst noviny nebo knihy, tak nová slovíčka začnou přibývat rychleji. Kromě Švédštiny 4 jsem také dostal buddyho. Buddy program v rámci Erasmu přiděluje domácí studenty zahraničním za účelem praktické pomoci při zabydlování se v cizí zemi. Jelikož právě dokončuji sedmý týden mého pobytu, tak už žádnou pomoc při zabydlování nepotřebuji. Využiji ho k tréninku mluvené švédštiny :-) A nakonec ještě pořád nemám výsledky zkoušky ze Švédštiny 3. Už je to přes 14 dní, co jim s tím může tak dlouho trvat?

Minulé úterý mě přijela navštívit přítelkyně Věrka a zůstala až o neděle do rána. Prošli jsme se po Stockholmu, navštívili koncert s ohňostrojem v rámci KTH a poslední den se vydali na výlet na Stockholmské souostroví. V originále se tomu říká skärgård ("oblast skalnatých ostrovů"), do angličtiny se to překládá jako archipelago, ale to úplně nevystihuje ten význam. Pro Stockholm to slouží za oblíbenou turistickou destinaci a snad každý by chtěl zde vlastnit chatu. Však také jsou ostrovy chatami a osadami posety. Mezi ostrovy funguje lodní hromadná doprava s několika linkami. Pluje ale pouze na ty větší ostrovy, proto nedílnou součástí výbavy chaty je také loď.

Mapa ostrovů kolem Stockholmu. My jsme navštívili Finnhamn. Dokážete ho na obrázku nalézt?
(Klepnětě pro větší rozlišení)

Počasí nám vyšlo úplně luxusní, tak jsem si ten den co nejvíce užili. Několik fotografií:

Finnhamn 10.9.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

A v albu je jedna fotografie s houbařskou tematikou, která mě podnítila, abych vyrazil na houby. Mám to dvě stanice metra k velké přírodní rezervaci. Dnešní úlovek:

Mohl jsem toho vzít i víc, ale už bych toho měl moc. Musel jsem tam nechat dva nádherný obrovský křemeňáky! Trhalo mi to srdce! A nakonec nebylo nad domácí smaženici. Mňam.

Peníze

Tak po šesti týdnech už jsem si udělal celkem přesnou představu o tom, kolik tady co tak stojí. A můžu s klidem prohlásit: je tady DRAHO. To co si taky s klidem řeknou za jídlo je občas nehorázný.

Do hospod se tady vůbec nedá chodit, protože normální jídlo začíná na 150 SEK, slušný tak 200-250. A když si chcete dát víno, tak sklenička příjde od 50 SEK a lahev tak na 250. Takže večeře pro dva s desertem, pitím a lahvinkou klíďo za 800 - 1000. Za tuhle cenu máte u nás večeře tři. I normální čína nebo pizza dole ve fastfoodu v galerii přijde od 80 SEK. Jako za dvě český stovky mám doma luxusní tříchodovou hostinu. Hodně levně vyjde junk food v McDonalds, tam se člověk může najíst i za 60. Hitparádu ale vyhrává IKEA restaurant s masovými kuličkami za 19. Ani kavárny nejsou nic extra levnýho. Čaj/kafe za 20 SEK je zcela normální cena. Koláček za 20, dortík za 30. Uh. Nic pro mě. Zas ale třeba všude v hospodách automaticky nabídnou zdarma čepovanou vodu.

Tudíž mi nezbývá než si vařit sám z koupených surovin. Můžu celkem chodit do čtyř supermarketů. Nejlevněji vychází Lidl ve vzdálenosti dvou zastávek metra. Tam se ceny OBČAS dají srovna s našima. Ale Lidl je divnej obchod. Už v ČR jsem tam nerad chodil, prodávají pouze neznámé značky a podezřelé zboží. Bůh ví, odkud pochází. Ale zde si nemohu dovolit ten luxus vybírat si osvědčené, kvalitní, ale dražší zboží. Takže na velké nákupy do Lidlu. Pak dole v Galerii je ještě ICA a Coop Konsum. Tam chodím na malé nákupy. Coop vychází možná trochu dráž, ale zase mají vlastní pekárnu, takže chodím tam. Ráno není nad čerstvě upečený koláček. Pak můžu ještě do ÖoB, což původně fungovalo jako obchod s armádními přebytky. Teď se tam dá koupit všechno od domácích potřeb, přes nářadí, chemii, doplňky k jídlu a pití, ale ve velice omezeném výběru. Cenami se dá srovnat s Lidlem. Dokonce jsem tam objevil Haribo za stejnou cenu jako u nás, ale po pár pytlících jsem zjistil, že to jsou pouze 80g, kdežto u nás se prodávají po deseti dekách.

Co se týče základního sortimentu, tak se skutečně na ceny nedá koukat. Člověk jde, vidí třeba jablka za 80 českých za kilo a má blbej pocit, co to zase koupil. S tím se ale nedá nic dělat. Zrovna předevčírem jsem potřeboval dokoupit vajíčka, mléko a olej. A za šest vajec, litr mléka a litr oleje jsem vypláznul 110 Czk. A to jsem šáhnul po těch nejlevnějších variantách. Nejběžnější nákup dělám tři kanelbulle (viz příspěvek Jídlo jídlo jídlo z 23. srpna) za akční cenu 20 nebo dvoulitrový stoprocentní džus za 24. Skořicová točenka za osmnáct a dvoulitrový džus za šest pětek jsou v ČR normální ceny. Trochu dráž mě vycházejí housky (ale nejsou to český raženky, spíš takové větší bochánky), protože akční cenu mají za 4 kusy a to za dva dny nedám. Musím koupit dvě a to už každá vyjde na 15 českých. Naopak hodně drahé je tu maso. Kuřecí prsa se u nás dají sehnat za 120-130 kilo. Tady stojí 300 za kilo. Hovězí za 250, vepřové od 200, v českých. Nejlevnější jsem viděl kližku v akci za 50 SEK. Pak se také nabízejí vnitřnosti, ale ty se tady neprodávají tak samozřejmě jako u nás, a hlavně to není skutečné maso.

A alkohol si zaslouží vlastní kapitolu. Jenom napíšu, že se obvykle dřív zruinujete než opijete.


Vybavení a elektronika má ceny asi tak stejné, možná trochu dražší, ale to je tím, že tu neznám ty levné obchody. Co jsem nakupoval, tak bych v ČR sehnal tak o 10% levněji.

Drahá je městská doprava: měsíční dospělácká za 690 SEK, studentská za 450. Tříměsíční studentská za 1350 SEK, a to jsem ji ještě koupil před zdražením od prvního září, teď stojí 1540. Vlakem jsem tu ještě necestoval. A benzín tady sice netankuju, ale motoristi platí ceny jako u nás: 13-14 SEK za litr paliva.

Hodně levně mě tu vyjde mobil: mám předplacenou kartu, ale funguje to v takovým blbým systému. Kartu si vždycky nabijete určitou částkou. Podle výše částky se vám aktivuje na příštích 30 dní určitý tarif. Čím větší částka, tím výhodnější tarif. Takže například při nabití za 195 máte úplně všechny SMS zdarma, volání do sítě také zdarma, platíte pouze jednorázový spojovací poplatek 0,69. Za minutu do jiných sítí 1,99. MMS za 0,69 a neomezená mobilní data. Takže jsem nabil za 195 a zjistil, že po 30 dnech jsem z kreditu utratil asi tak 5 korun. Po těchto třiceti dnech se aktivuje základní plán, kde je ale všechno mnohem dražší, kredit ale zůstává. Takže buď můžu platit drahý plán dokud mi nedojde kredit, nebo nabíjet pořád levný plán a hromadit kredit, který se nedá pak zpětně vyplatit a jim propadne. I ten základní plán se ale dá. Předpokládám, že těch 200 co tam teď mám budu spotřebovávat tak do zimy.

No a zbývá pouze napsat, že měsíčně platím 2050 SEK za nájem sdíleného pokoje. Každý měsíc příjde faktura a s tou musíte do banky nebo na přepážku směnárny a za poplatek 35 SEK vám fakturu zúčtují. První fakturu jsem zkusil zaplatit mezinárodním bankovním převodem. Nemohl jsem využít levnou EURO platbu, protože nájem se platí ve švédských korunách. Takže jsem zvolil normální mezinárodní převod peněz, poplatky OUR. A další den jsem se málem pozvracel, protože si démoni mamonu z Komerčky na poplatcích shrábli 1050 Kč. Nevermore.

Suma sumárum, od začátku pobytu 30.7. jsem tady již utratil necelých šedesát tisíc korun českých. Docela mě ta částka překvapila, ale musím říct, že odpovídá. Rozdělení nákladů podle typu:

Je tu hezky vidět, že cca třetina nákladů šla na jednorázové výdaje do vybavení a další více jak třetina na ubytování a dopravu. Jestli to takhle půjde dál, tak ještě že mám trochu našetřeno a dostávám podporu od státu. Jinak bych asi musel nastoupit od ledna do práce :-P A to nevím, jak bych stíhal.