Roslagsleden

Minulý týden v úterý pozdě večer mi opět přijela Věrka. Měla zůstat zase čtyři dny a odjíždět v neděli ráno. Jelikož si ale Stockholm prohlédla minule, tak jsme chtěli dělat něco jiného, třeba turistiku, když je to takové turistka. Ve Švédsku jsou experti přes turistické cesty. Celé Švédsko je protkáno víceetapovými turistickými cestami, "vandraleder". Kungsleden, 440 km skrz Laponsko; Upplandsleden, 450 kilometrů kolem Uppsaly, nebo Skåneleden, tisíc kilometrů jižním Švédskem. Dokonce existuje turistická cesta kolem celého pobřeží Severního moře, North Sea Trail, pět tisíc kilometrů skrz sedm států. Hned na severním okraji Stockholmu ale začínala Roslagsleden, 190 kilometrů dlouhá stezka skrz Roslagen. Pro náš účel se hodile perfektně. Já jsem kromě turistiky chtěl poznat hlavně Švédskou přírodu, jelikož z hlavního města jí moc vidět není. Navíc podzim je moje nejoblíbenější roční doba, během které se mi příroda nejvíc líbí.

Teď to začne být trochu složitější, co to vlastně ten Roslagen je a kde leží. Co se týče územního rozdělení, Švédsko trpí takovou trochu schízou. Historicky, kulturně i geograficky se Švédsko dělí na 25 provincií, "landskap", které se dají shrnou do tří opět kulturně-historicko-geograficky ohraničených "zemí", "länder".

Švédské země.

Švédské provincie

Každý ve Švédsku toto rozdělení zná a v běžném životě se s ním setkáte nejvíc. Bohužel, toto rozdělení úplně nevychází vstříc požadavkům na samosprávní celky (například Stockholm je rozpůlen mezi dvě provinice), a tak musely být zavedeny nové celky podobné naším krajům, "län", které jsou poté ještě rozdělené do okresů, "kommuner".

Švédské kraje

Roslagen je prakticky totožný se severní částí Stockholmského kraje, prakticky vzato je to pobřežní část provincie Uppland. Na to, o jak malou zemičku se jedná, Roslagen hrál důležitou roli v rané historii Švédska i jiných zemí. Název sám má velice zajímavou historii. Jeho kořeny se dají vystopovat ke staroseverskému slovu "rods-", které znamená "veslař" nebo "veslující". Tyto země totiž obýval jeden kmen švédských vikingů Varjagů, označovaný jako Rus nebo Ros, který stavěl vikingské veslice a vyrážel odtud do boje do východních zemí. Rosové byli ve Finsku a v severním pobaltí asi častými návštěvníky, protože v jazycích těchto oblastí je slovo pro Švédsko etymologicky odvozeno od stejného kořene. Ve finštině "Ruotsi" a estonštině "Rootsi". Rosům to ale zřejmě nestačilo a rozširovali se dál na východ. Ve svém dobyvačném zápalu dobyli od Khazarů Kyjev a založili Kyjevskou Rus. Kyjevská Rus je přímým předchůdcem Ruského carství a moderního Ruska. Název "Rusko" nebo "Russia" je proto podivuhodně odvozeno od jména malého kousku země severně od Stockholmu a jednoho místního vikingského kmene.

Roslagen sám je zalesněná bažinatá rovina, typická Švédská krajina Svealandu. Před deseti tisíci lety, za poslední doby ledové, celé Švédsko pokrýval ledovec místy až tři kilometry vysoký. Obrovská váha ledovce stlačila zemskou kůru dolů. Od té doby, co ledovec ustoupil, se zemská kůra vrací na svou původní úroveň. A docela rychle: zatímco v jižním Švédsku se již zcela narovnala, v severních částech to může být až osm milimetrů za rok. Jelikož ale tato činnost probíhá již tisíce let, přináší s sebou mnohé zajímavé problémy. Například Uppsala kdysi ležela na břehu jednoho zálivu, který ale mezitím vystoupil nad mořský povrch a zmizel. Stockholm leží na sladkovodním jezeře Mälaren, které má nadmořskou výšku asi 30 centimetrů. Ve středověku to ještě nebylo jezero, ale klasický mořský záliv. Během let se hranice Roslagenu neustále měnily, jak se více a více země zvedalo nad mořskou hladinu a ostrovy se spojovaly s pevninou nebo se objevovaly úplně nové. Tato tektonická činnost, oznařovaná jako postglaciální vzestup, bude probíhat po ještě další tisíce let. Jednou dojde k uzavření Botnického zálivu vystupujícími Ålandskými ostrovy a vznikne sladkovodní Botnické jezero, ve své době druhé největší na světě. Postledovcový původ krajiny je znát na každém kroku. Krajina působí hodně rovinatým dojmem, nejvyšší vrcholek kolem měří asi 70 metrů. Celý ekosystém se dá charakterzovat jako žulová planina, kde vyšší vrcholky pevnějšího kamene vystupují na povrch jako skály a mezi těmito vrcholky leží tenká vrstva humusu. Často se tyto prohlubně uzavřou a pak vznikají jezera a bažiny.

Roslagsleden se vlní skrze neporušené severské pralesy Roslagenu, po latích překonává bažiny a močály, vede podél klidných jezer, farem a prastarých runových kamenů, nabízí krátké odbočky k přírodním rezervacím a protíná malé vesnice i větší městečka. Sto devadesát kilometrů typickou severskou krajinou. Podél cesty se nachází spousta možností, kde přenocovat. Na základě zákona o volném pohybu osob ("allemansrätten") se dá kdekoliv v přírodě kempovat a na několika místech jsou pro tyto účely postaveny přístřešky. Trasa vede také kolem mládežnických hostelů, ubytování se snídaní, penzionů a hotelů. V oficiálním průvodci se trasa dělí na jednáct jednodenních etap od sedmi do 25 kilometrů, podel toho, kolik zajímavostí se v okolí nachází. Celá trasa je značena oranžovou barvou a to opravdu hustě. Na každém kroku vidíte nejméně tři další značky a i u sebemenší odbočky stojí šipky. Skutečně se nelze ztratit.

Na oficálních stránkách Roslagsleden mají velice pěkný propagační filmeček. Sice je celý ve švédštině, ale aspoň tam máte hezké obrázky.

My jsme šli pět etap ve třech dnech, celkem 85 - 90 kilometrů. Někdy bylo těžké trasu naplánovat, protože jsme kvůli chladu nechtěli nocovat v přírodě. Museli jsme tak spát v chatách nebo penzionech a ty se někdy nacházely přes třicet kilometrů daleko od sebe. Každá etapa vedla trochu jinou krajinou. První den jsme šli hodně skrz louky, farmy a vesničky. Druhý den nás zavedl do hlubokých lesů a bažin. Naše putování jsme zakončili třetí den kolem zámku a ve starém centru města Norrtälje. Pokud měly něco všechny dny společné, tak všudypřítomné bahno. Několik dní před naším výletem vydatně pršelo a všechny potoky, bažinky a prohlubně se vydatně naplnily vodou. Zdaleka ne přes všechno vedly lávky nebo plaňky. Hned po prvních kilometrech se nám zabahnily kalhoty až ke kolenům a tak to zůstalo celé tři dny. Počasí nám ale vyšlo perfektní, většinu času svítilo sluníčko, pršelo pouze poslední dvě hodiny prvního dne, a to ještě nastěstí jenom lehce. Opět jsem si ale nemohl zvyknout na zvláštní úhel, pod kterým slunce svítí. Zde na severu se celý den drželo nízko nad obzorem a dlouhé stíny mi ztěžovaly určování času. Prostě celý den pro mě bylo pět odpoledne. Člověka pořád podvědomí nutilo jít dál, protože už se začíná stmívat, slunce klesá k obzoru, pospěš si, ať nepříjdeš za tmy, i když ve skutečnosti bylo teprve půl druhé.

Třicítka denně tři dny po sobě navíc s těžkým batohem mi dala celkem do nosu. Nohy mě bolely ještě dva dny po návratu a asi jsem si natáhnul koleno, protože ještě teď mě bolí s ním hýbat. Stálo to ale za to. Nejlepší moment jsem prožil druhý den, kdy po třiceti kilometrech skrz divočinu za zimy a větru jsme přišli do moc krásného a útulného penzionku s hořícím krbem.

Samozřejmě fotky:

Roslagsleden 20.10.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

O Roslagsleden budu mít i prezentaci na mém kurzu švédštiny. Není nad vlastní zážitky.