Gotland

Výlet na Gotland jsem uskutečnil už dávno, ale čekal jsem na pořádný fotky, než o něm sem napíšu. Jakmile si něco nenafotíte sami, tak už se k ostatním fotám nedostanete :-(.

Jel jsem s estonskou cestovní kanceláří Scanbalt, která organizuje studentské výlety po Švédsku a pobaltí. Celkem asi 40 lidí. Třídenní výlet se velmi vydařil, krásně vyšlo počasí a na Gotlandu jsme chytili nejkrásnější podzimní počasí na přelomu září a října. Ostrov Gotland leží u jižního pobřeží Švédska, uprostřed Baltského moře.

Odjíždělo se ráno, vlakem do Nynäshamnu a pak trajektem. Mimo sezónu jezdí mezi Gotlandem a pevninou pouze normální trajekty, ale přes léto mají speciální turbínové trajekty, které fungují na podobném principu jako proudové motory. Je to potřeba, protože Gotland se mezi Švédy těší veliké oblibě jako letní turistická destinace. Ostrov sám má pouze 60 000 obyvatel, ale přes léto se na něm vystřídá dalších až milión lidí. Celé pobřeží je poseto chatkami, chalupami, penzióny a hotely, přes léto v permanenci a přes zimu zakonzervované. Kromě turismu má zvučné jméno i agrikultura, hlavně mléčné výrobky a skopové. Skopové z Gotlandu je ve Švédsku hrozná delikatesa, a to dokonce taková, že veškerá produkce se z Gotlandu vyváží a domácí spotřebu pokrývá hlubokomražené skopové z Nového Zélandu.

Gotland obyčejně se od hlavní švédské pevniny hodně liší. Zaprvé je zde o několik stupňů vyšší průměrná teplota, i přes zimu, kvůli zvláštnímu teplému proudění. Úplně jsem nepochopil, jak přesně se to děje, ale prostě to tak je. Díky tomu, a také díky vápencovému podloží, ne žulovému jako na pevnině, na Gotlandu roste jíný typ flóry, trochu mi to připomínalo subtropická podnebí. Hodně pichlavých křovin, nízké rozrostlé borovice, kamení. Všichni to tu znáte z filmů o Pipi Dlouhé punčoše. Gotland má i pověst začarovaného ostrova. K jeho původu se váže zajimavá pověra, že se ostrov na noc vždy nořil zpět do vody, dokud n něm někdo nezapálil oheň. A i potom je mezi obyvatelstvem rozšířeno mnoho mýtů o bájných stvořeních a záhadných úkazech.

Po příjezdu jsme si prohlédli Visby, hlavní město ostrova. Malé, dvacetitisícové, ale o to více pitoreskní městečko. Kdysi za dob Hanzy ležel Gotland uprostřed obchodních tras z východu na západ a Visby bylo jedno z nejdůležitějších hanzovních měst. Mezinárodní charakter je znát z počtu památek: švédská katedrála, německý kostel, polský kostel, apod..., jak postupně město dobývali dánský král, švédský král, hanzovní liga, teutonští rytíři... Kolem celého města vede opevněná zeď, která původně měla chránit město proti pirátům, ale ve skutečnosti se nejvýš tyčí směrem do vnitrozemí, když se ve středověku rozhořel daňový spor mezi obyvateli venkova a města. Ve Skandinávii se jedná o nejzachovalejší středověké centrum a jako takové je na seznamu památek Unesco. Důsledky postglaciálního vzestupu jsou patrné i zde, z původního středovékého přístavu je nyní rybníček v parku a Visby muselo postavit nový přístav dál od města, kde je voda hlubší.

Spali jsme v hostelu dál od města, na západním pobřeží. Nádherný západ slunce nad mořem. Po setmění také nikde žádné světelné znečištění, nikdy v životě jsem neviděl tolik hvězd! Několik jich dokonce spadlo! Den nato nás švédský průvodce zavedl na ostrov Fårö, malý ostrůvek na severu Gotlandu. Fårö je něco jako destilovaný Gotland: ještě více kamení, ještě pichlavější křoví, ještě více ovcí, ještě drsnější příroda. Během studené války uzavřela armáda Fårö a severní část Gotlandu pro vojenské účely. Každý večer startovaly ze Sovětského svazu MiGy a nabraly směr Švédsko, aby "otestovaly ostražitost nepřítele". Z Gotlandu jim v ústery startovaly švédské stíhačky, jenom aby se obě letky potkaly na Baltem a zamávaly si na pozdrav křídly, než se opět vrátily na záklanu. Fårö si zamiloval známý švédský režisér Ingmar Berman, který bohužel zemřel v roce 2007. U místního kostelíka má svůj nenápadný hrob. Hlavní atrakcí byly přírodní výtupky, "Rauky". Vznikají tak, že moře omele měkký vápenec a zůstane pouze ten tvrdý, který se posléze tyčí několik metrů jako pokroucená skála.

Rauk. Za raukem můžete spatřit další důsledek postlaciálního vzestupu. Kamenitá pláž končí vysoko a klesá ve vlnách, jak se postupně pobřežní linie posouvala níž a níž.

Za průvodce jsme měli místního usedlíka, učitele angličtiny. Vyprávěl vělice zajímavě, dokonce nám v jednom kostele i zazpíval. Tak nějak jsem mu ale půlku věcí nevěřil, vypadalo to, že si to občas cucá z prstu. Ukázal nám rodiště Christophera Polhema, zakladatele švédské mechaniky a otce toho, co je dnes ve světě proslavené pod pojmem "švédský inženýr". Švéddové ho dokonce mají na pětistovce. Dále následoval hřbitov z druhé světové války, ke kterému se vázala zajímavá temná kapitola švédské politiky. Po kapitulaci Německa za druhé světové války uteklo mnoho nacistických vojáků a důstojníků z pobaltí na Gotland. Jednalo se převážně o Estonce, Lotyše a Litevany, kteří se buď sami přihlásili do německé armády, nebo byli donuceni se připojit. Jelikož v roce 1940 Sovětský svaz zabral pobaltské státy a násilně je k sobě připojil, vnímal tyto vojáky jako zrádce Sovětského svazu. Švédsko, ačkoliv k tomu neexistoval po válce žádný právní důvod a podle platných konvencí nemusí neutrální země vydávat nikoho, stejně tyto vojáky proti jejich vůli vydalo zpět, přestože dobře vědělo, co s nima Sověti provedou.

Poslední den jsme měli volno ve Visby, ale protože byla neděle, konec září a ještě pošmourno, tak tam bylo snad víc mrtvo než na výletě do Uppsaly. Nicméně v menší skupince jsme po procházce městem duchů našli jednu otevřenou útulnou creperii.

A nakonec fotky:

Gotland 30.09.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci