Štenice a bomby

Tak jsem si v posteli našel štěnice. Nikdy bych nečekal, že se ve Švédsku objeví něco takového, ale vlastně když se nad tím zamyslím zpětně, asi to byla jenom otázka času, kdy mě objeví.

Kde žiju, se každý půlrok protočí stovky lidí doslova z celého světa. Stačí, aby štěnice přivezl jeden člověk a ony jsou schopné prolézt stoupačkami a dírami pro kabely do celého objektu. U mě se objevily pravděpodobně podobným způsobem. Mohl jsem si je ale také přivézt z výletu do Talinu (o něm napíšu příště), protože jsem tam vystřídal dvě kabiny a to je přesně asi to místo, odkud by se mohly hezky šířit. I časově by to odpovídalo. Není to ale jenom můj problém a naštěstí to nemá co dělat s pořádkem. Ne že bych tady měl vyloženě totální bordel, ale tak dva kluci sami na koleji ten pořádek... hmmm... nemají úplně jako nejpřednější prioritu. V novinách jsem se dočetl, že ve Stockholmu za poslední rok došlo k osmiset procentnímu nárůstu výskytu štěnic, hlavně kvůli zvýšené migraci. V lokálních novinách se dokonce objevil článek o tom, jak na mých studentských kolejích je se štěnicemi chronický problém (zde, ve švédštině).

Poprvé jsem je našel v pátek, byl jsem pokousán na nohách, tak jsem prohledal postel a v miniškvírách po hřebících na vnitřní boční straně pelesti jich tam asi patnáct sedělo. Mrchy. Naneštěstí se skoro nedají zabít, potvory jedny nesmrtelný, natož pak vyhubit. Dokáží přežít až rok bez jídla, zalezlé vě škvírách a vyčkávající na svou příležitost. Když je vyperete z povlečení, musíte na šedesát, na čtyřicet se jim nic nestane. V zimě nepomůže otevřít okno a vymrazit je, protože -10 °C přežijí šest dní. Z polštářů a tak se dají vymrazit v mrazáku, -17 °C vydrží jenom dvě hodiny, ale to se samozřejmě nedá udělat pro dvoumetrovou postel. Samička může přes noc naklást až pět titěrných vajíček, po kterých se po pěti dnech vylíhnou larvy. Larvám trvá dalších osm dní, než dospějí, takže pokud vás týden nic nekouslo, tak za pár dní může dospět další generace a boj začne nanovo. Navíc koušou jenom každých asi pět dní, takže nepomůže jeden plošný útok. V noci vás cítí pomocí tepla a oxidu uhličitého, který vydechujete. Na teplo jsou tak citlivé, že vás údajně ucítí i přes zeď.

Naštěstí mají taky několik slabin. Preferují dřevo a dřevěné úkryty, plastům se vyhýbají. Já každý den obrátím postel vzhůru nohama a prolezu s baterkou každou škvíru. Ty, které najdu, nabodávám na kružítko (nic menšího nemám). Nedostanu se ale do všech puklin a suků, ty nepřístupné jsem ucpal toaleťákem napuštěným v Savu. Brouci to sice přežijí, ale aspoň nemají jak vylézt. Po několika dnech zaznamenal Vlad Napichovač úspěch a už ho nic nekouše. Kousance pěkně svědí a vydrží několik dní, v největším výskytu jsem jich na sobě napočítal desítky (každá štěnice nekousne jednou, ale hned třikrát). Naštěstí nikde jinde jsem známky jejich výskytu nespatřil, jenom v posteli.

Problém jsem samozřejmě nahlásil na KTH Accommodation a dohodl se s nimi, že v úterý mi příjdou vyměnit dřevěnou postel za kovovou. Doufám ale, že taky provedou nějaký postřik, protože samořejmě to, že jsem je nikde jinde nenašel, neznamená, že nikam jinam nezalezli. Navíc mohou znovu přijít z vedlejších místností. Takže snad tomu bude brzy konec. Spolubydlícímu přijela pět dní před tím přítelkyně a odjel s ní na týdenní výlet, takže tady nebyl, když to začalo. Po návratu se samožrejmě do zamořené místnosti nevrátil (navíc s přítelkyní, co by na to chudák holka řekla...), dostal od KTH Accomodation náhradní ubytování a zítra odlétá zpět do Španělska. Takže se tomu kompletně vyhnul.

Kista Galleria zabírá pravou část obrázku. Já bydlím v těch věžácích nad ní. Dráha uprostřed je metro.

V pondělí ráno došlo dole v nákupní galerii k vloupání do zlatnictví a pachatel na místě zanechal předmět, který připomínal bombu. Já jsem teda v pondělí byl celý den ve škole, ale lidi říkali, že došlo k evakuaci celého nákupního střediska. Studentům nad střediskem nikdo nic neřekl a nikdo je neevakuoval. Tady je vidět, jak si nás okolí váží. Dokud nevylezeme ze škamen, tak jsme póvl, který nemá cenu ani evakuovat, jak ale vstoupíme do korporátní sféry a začneme platit daně, tak si nás hned chrání... Samozřejmě žertuji :-D

No každopádně se tady nenudím. Az prvního předmětu, jehož zkouška se konala kolem dvacátého října, mám konečně výsledek. Původně to sice bylo F+, něco jako 4+, protože jsem ve zkoušce blbě pochopil jednu otázku a dostal z ní nula bodů. Snažil jsem se to obhájit, ale nakonec jsem musel napsat dvoustránkovou doplňující esej, která mi známku změnila na C.