Alkohol

Pokud je něčím Švédsko v České republice proslulé, tak prohibicí. Ne tak jako že by se tady nesměl alkohol prodávat vůbec, ale stát vás různými zákony a nařízeními od jeho konzumace odrazuje nebo ji stěžuje.

Mezi nejdůležitější symboly Švédska se rozhodně musí počítat Systembolaget (v překladu něco jako "systémová společnost"), nebo jak to Švédové rádi zkracují: Systemet.

Systembolaget je státem vlastněná monopolní síť obchodů s alkoholem. Nikdo jiný ve Švédsku alkohol prodávat nesmí. V rámci tohoto systému platí několik zajímavých zákonů, například:

• Všechny produkty, včetně plechovek a lahví piva, se musí prodávat samostatně. Žádné šestibalení, kartony nebo snad basy. Můžete si koupit basu piv, ale zároveň musí být možné si koupit pouze jedno pivo. Existují výjimky, když dodavatel nedovoluje objednat z různých důvodů určité množství, například ochutnávkové balíčky.
• Množstevní slevy nebo jiné podobné akce typu "tři za cenu dvou" nebo "jedna za deset, dvě za patnáct" jsou zakázany.
• Žádný produkt nesmí být nijak zvýhodněn oproti ostatním. Nejvíce se to projeví na pivu: chlazené pivo je zvýhodněné oproti nechlazenému. Obchod by tedy musel chladit všechno pivo, ale protože to by přišlo příliš draho, tak nechladí žádné. Nikde ve Švédsku se nedá koupit chlazené pivo, vychladit si ho musíte doma.
• Oficiální věková hranice pro kozumaci alkoholu (například v restauracích) je osmnáct let, ale Systembolagetu můžete nakupovat až od dvaceti. Tohle je jeden z hlavních důvodů, proč Systembolagety existují: aby stát mohl přísněji kontrolovat věkovou hranici.
• Systembolaget nesmí zvyšovat své prodeje reklamou. Může však vyvěsit cedule kolem obchodů tak, aby o své existenci dal přímeřeně vědět. Nicméně výrobci alkoholu mohu od roku 2005 propagovat své produkty reklamou.
• Všechny produkty si musí být rovny, proto se aplikuje na všechny produkty stejná marže. Zároveň se ale daň za alkohol počítá z procentuálního obsahu alkoholu. Například za import jednoho litru čtyřicetiprocentní vodky si stát účtuje 200 SEK. Proto je například možné, že hnusná levná vodka s šedesáti volty se prodává za cenu srovnatelnou se single-malt skotskou. Takže když chcete tvrdej, tak alespoň pijete kvalitní. 
• Strašně podivná otevírací doba. V neděli zavřeno, v sobotu tři hodiny dopoledne, ve všední dny do šesti do večera. Takže když nejvíc potřebujete doplnit zásoby, tak nemůžete.

Další podivností je, že pivo a obecně i jiné alkoholické nápoje do 3,5% obsahu alkoholu nepodléhají žádným těmto přísným pravidlům (jenom se nesmí prodávat mladistvým). Takto uvařené pivo se označuje pojmem "folköl", "lidové pivo" a prodává se normálně v supermarketech. Pivovary po celém světě se tomuto pravidlu přizpůsobují a vaří speciální verze piv pro švédský trh. Je tu možné narazit na Heineken, Guiness nebo Budweisser s 3,5% alkoholu. Ani české pivovary nezůstaly pozadu. Prodává se tady Pilsner Urquell uvařený na 3,5%. Já osobně tomu říkám Plzeň desítka. Kromě klasické Plzně dvanáctky, která se prodává pouze v Systembolagetu na třetinové lahve za cca 50 Kč jednu, je Plzeň desítka to nejlepší, co se tady dá sehnat k pití. Pak je tady ještě pivo do obsahu 2,8%, které nepodléhá dani s přidané hodnoty (a taky se dá sehnat) a pivo do obsahu 2,25% ("lättöl"), které se může prodávat i mladistvým, protože se tomu už asi ani pivo říkat nedá.

Kromě Systembolagetu se dá samozřejmě alkohol pít v restauracích. Nicméně, pokud chce restaurace zákazníkům nabízet alkohol, tak se musí přihlásit u státu o licenci, za kterou je třeba samozřejmě zaplatit, a podřídit se dalším pravidlům. Například každé zařízení s licencí musí nabízet teplé jídlo. A pak ty ceny.

Jednou jsem v hospodě dal za velký pivo přes sedmdesát korun. Švédských korun. Tohle odmítají platit i Švédové, takže se vyvinul ve Švédsku pojem förfest. "Fest" znamená párty a "förfest" něco jako "předpárty". Předpárty se koná před párty, obvykle u někoho z účastníků doma, aby se ušetřilo za alkohol. V hospodě při "festu" se pak už jenom udržuje hladinka. A když bar zavře, tak se pak ještě koná "efterfest", "popárty".

Nicméně ani vysoké ceny nezabrání Švédům chlastat jak zákon káže. Na tradičních oslavách se dokonce zpívají chlastací písničky, "snapsvisor". Každá končí provoláním "skål", "na zdraví", a kopnutím panáka akvavitu, pálenky s bylinkami. Nejznámější chlastpísničkou je "Helan går", a ta je ve Švédsku tak známá, že když švédský národní tým vyhrál hokejové mistrovství světa v roce 1957 a měl zpívat hymnu, tak raději zazpíval Helan går, protože půlka mužstva neznala text oficální hymny. Těhle písniček se na jedné oslavě může zpívat až dvacet (dokonce každý host má zpěvník, aby veděl, co se kdy zpívá), tak si asi umíte představit, jak to tam pak na konci vypadá.

Helan går Sjung hopp faderallan lallan lej Helan går Sjung hopp faderallan lej Och den som inte helan tar Han heller inte halvan får Helan går (Drink) Sjung hopp faderallan lej

Až do dna Zpívej "hopp faderallan lallan lej" Až do dna Zpívej "hopp faderallan lej" A ten kdo nedá všechno Nedostane ani půlku Až do dna (Pij) Zpívej "hopp faderallan lej"

Švédové alkohol samozřejmě i vyrábějí. Svět asi nejvíc zná vodku Absolut a její charakteristické reklamy založené na tvaru lahve. Kromě vodky se tady na severu vaří i pivo, dokonce několik značek. Nejrozšířenější (a taky nejlevnější) je Pripps Blå. Pripps se zde vaří s přesně 51% obsahu sladu, což je minimum pro to, aby se tomu ve Švédsku dalo říkat pivo. Nic moc, ale pít se to kupodivu dá. Švédové si také hodně oblíbili české ležáky, ale nejprodávanější značkou je tu Starobrno (???). První věc, na kterou jsem zde první den ve Stockholmu narazil, byla opuštěná flaška Starobrna.

Každý bar ve Stockholmu nabízí alespoň dva druhy českých piv. Velké oblibě se tu těší také Staropramen, Plzeň, Krušovice a překvapivě Březňák. Pár fotek ze Södermalmu, místní kosmopolitní čtvrti:

"tjeckisk" = "český"

A z hospody u Gröna Lund, Stockholmského lunaparku:

Největší perlou ale byla tahle zastrčená hospoda. Jako doma.

Správné odpovědi minikvízu

Nepochybuji, že všichni jste můj malý geografický kvíz zvládli levou zadní, zde přidávám správné odpovědi:

Jednalo se o pobaltské státy, které leží na východním pobřeží Baltského moře, na severu sousedí s Finskem (přes Finský záliv), na východě s Ruskem (bývalé sovětské republiky, pořád si udržují až padesátiprocentní ruskou populaci) a na jihu s Polskem, Běloruskem a ruskou enklávou Kaliningrad.

Kultura

Tenhle příspěvek má tak měsíc zpoždění. Stockholm není mrtvé město (no možná v červenci, kdy je půlka města na dovolené), ale koná se zde mnoho kulturních akcí. Ale právě v srpnu má člověk možnost navštívit nějaký koncert, divadlo nebo festival prakticky každý den, většinou pod širým nebem. Já si na vysokou kulturu moc nepotrpím, spíš mě více zajímá film. V srpnu se v rámci stockholmského filmového festivalu pořádalo pětidenní promítání filmů s hudební tematikou, a to v parku v centru. (Sommarbio i Rålis) Vstupné volné. Já jsem se zúčastnil druhého a třetího dne.

Druhý den se promítal film Černá labuť (Black Swan) v hlavní roli s Natalií Portman. Bohužel jsem podcenil výbavu: od půlky filmu se udělalo skutečně chladno. I když film vypadal zajímavě, připadal mi na lehké promítání v parku příliš psychedelický, navíc jsem skutečně začínal mrznou a na plátno stejně moc neviděl. Na druhou polovinu jsem to proto zabalil.

Před filmem dokonce vystoupila baletka s krátkým program z Labutího jezera.

Takhle to v parku vypadalo.

Na třetí den jsem se domluvil s kamarádkou Kersi z Estonska, že půjdeme společně. Na odpoledne a večer se skutečně zkazila předpověď, mělo lít jako z konve celou noc. Nás to však neodradilo. Po zkušenostech z minulého dne jsem doporučil přijít dříve, abychom chytli dobré místo. Nicméně kvůli počasí nakonec přišla jenom hrstka lidí. Za odměnu ale divákům zdarma rozdávali kávu nebo čaj, popkorn, pláštěnky a polystyrenové sedáky (normálně se za tyto propriety platilo). A předpověď nelhala: první půlku filmu skutečně pršelo, a na druhou se nedalo mluvit o ničem jiném než o slejváku. No ale přece nejsme měkoty, takže jsme koukali až do konce. Já jsem se celkem držel v suchu, díky pláštěnce a goretexce, ale pak se mi někde udělala díra nebo do mě nateklo asi vrchem a totálně jsem promoknul. Kersti na tom byla podobně. No prostě silný zážitek.

Návštěvnost

Kersti ve fialové pláštěnce (poskytnuté sponzorem akce)

Ještě tolik nepršelo, tak se směji.

Promítal se film Buena Vista Social Club (co to je se dočtete tady), takže alespoň ve filmu bylo teplo a slunečno. Jejich nejznámější skladba se jmenuje Chan Chan a myslím, že spoustě z vás bude melodie alespoň něco říkat:

Dále na cestě zpět z jedné túry městem jsem narazil na koncert vážné hudby, přímo v centru na ulici. Prostě zavřeli důležitou křižovatku v centru mezi parlamentem a operou, postavili pódium a pět dní hráli vážnou hudbu. Myslím, že tohle by v Praze možné nebylo. Víc než hudba mě překvapil samotný fakt, že je pro Stockholmany taková uzavírka naprosto přirozená, a na chvíli jsem se zastavil a zaposlouchal.

A nakonec KTH v září pořádalo každoroční Fyrverkerikonsert: koncert s ohňostrojem. Když se pozorně podíváte na logo KTH, tak na něm stojí "vetenskap och konst" - "věda a umění". Ohňostrol ke koncertu krásně kombinuje oba prvky a skvěle se k filozofii KTH hodí. Akce se vyjímečně vydařila i přes neustálý nálet vrtulníků a ohňostroj sychronizovaný na hudbu George Friedricha Händela zanechal publikum oněměné a nadšené. Perfektní!

Výlet do Rigy

Tak konečně jsem se dostal k fotografiím z výletu do Rigy. Jel jsem tam s kamarády ze švédského kurzu: Maxem Greifensteinem a Julií Gentz z Německa a se Sarah Gordeau z... zkuste uhádnout... Francie.

Tak a teď malý kvíz: čeho je Riga hlavní město? A kde ta země leží? A jak se ta země řekne anglicky? Jakou má vlajku? Znalci by ještě mohli vyznačit polohu tohoto hlavního města a doplnit řečené informace i pro zbylé dva státy. Mám tady pro vás slepou mapu, tak si můžete otestovat vaše znalosti. V příštím příspěvku dám správné odpovědi.

Do Rigy jsme jeli lodí... mega lodí, abych byl přesný. MS Romantika, rok výroby 2002:

Délka	192,9 metrů
Šířka	29 metrů
Ponor	6,5 metru
Výkon motorů:	26 megawattů (asi jako 500 osobních aut)
Rychlost:	41 km/h (asi jako bicykl)
Kapacita:	2 500 pasažérů, 470 aut

Švédi tomuhle typu výlety říkají "kryssning". V podstatě se člověk nalodí na trajekt, jede do Helsinek, Rigy nebo Talinu tak sedmnáct hodin, ve měste ho vylodí na šest až osm hodin a pak zase sedmnáct hodin zpět. Výhoda tohoto systému je ta, že ta loď pluje pod jinu než Švédskou vlajkou a neplatí na ní švédská alkoholová taxa. Také se alkohol prodává "duty-free", protože technicky se loď nachází v mezinárodních vodách. Takže při výstupu zpět ve Stockholmu vidíte Švédy s kartony piv a tvrdýho. Není neobvyklé, že se nalodí někteří lidi, na palubě se přes noc ztřískají jak zákon káže, pauzu ve městě prospí a cestou zpátky absolvují to samé.

Nicméně takhle to u nás neplatilo. My jsme šli normálně spát, i když loď má na palubě asi osm různých restauračních zařízení. V lodi se spí normálně v kabinách, po dvou nebo po čtyřech a v každé je koupelna se sprchou a teplou vodou. Postele sice úzké, ale pohodlné. Pro naše účely posloužila na sto procent. Žádný výhled, protože jsme spali na páté palubě bez oken, ale to nám nevadilo, protože k vyhlídkování stejně nejlépe posloužila záď lodi. Nejvíce jsme to ocenili hned po vyplutí, protože první tři až čtyři hodiny se jede romantickým Stockholmským souostrovím a krásně se dá sledovat, jak čím dál od pevniny, tím víc ostrovy ztrácí zalesnění, roste mezi nimi vzdálnost, zmenšují se a jsou více skalnaté. Poslední pevnina, co jsme minuli, se spíše dala označit za pouhé skalnaté ostrůvky. Na úplně posledním stál maják.

Jelikož jsme si mohli Rigu prohlížet pouze cca šest a půl hodiny, tak jsme se ani nesnažili toho po japonský způsob stihnout co nejvíce, ale v klidu jsme si prošli pouze staré centrum. Vylezli jsme také na věž. Protože se počasí skutečně vydařilo, tak nemohla chybět ani káva na terásce. Já jsem tam jel napůl také proto, abych si konečně mohl dojít do hospody na pořádné jídlo. Ne že bych si ve Stockholmu blbě vařil, ale prostě já s tím furt nějak nemohu spokojit. Stále si na těch jídlech nemůžu na 100% pochutnat. Takže v Rize jsem si pořádně dal do nosu za postsovětské ceny.

A samozřejmě slibované fotografie:

Riga 2.9.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

Tímto výlety nekončí, hned zítra mám v plánu navštívit Uppsalu a koncem měsíce jsem se přihlásil na třídenní akci na Gotland.

Aktuality

Kromě tématicky zaměřených článků bych měl pro rodinu a bližší okruh přátel napsat pár aktualit:

Škola mi běží v plném proudu, jestli se tomu tak dá říkat, když všechno, co máte, jsou dvě přednášky týdně. Ale už se musel zpracovat jeden týmový projekt. Týmy se skládají ze 3-4 lidí a já mám v týmu Afghánce Rahmana a Mexičana Jorgeho. Žádné Švédy :-(. I když Rahman už zde žije přes šest let a umí švédsky plynně. Předmět se jmenuje Human-Computer Interaction, ale spíš se zatím přednáší o designu a psychologii: jak lidé přemýšlejí, když používají nástroje. Měli jsme za úkol najít dva předměty z obyčejného života, které se kvůli špatnému designu blbě používají. Jako jeden z nich jsme vybrali můj sporák, protože než jsem přišel na to, jak se používá, tak mě málem odvezli, a i potom jsem si na něj musel dost zvykat.

Hned ta nejdivnější věc na něm je časový spínač. Když chcete začít vařit, tak musíte nejprve celý sporák zapnout na určitou dobu knoflíkem, co vypadá jako obyčejný kuchyňský budík. Než jsem na to přišel, tak jsem hledal jiný vypínač a pak dokonce šel zkontrolovat pojistky. A i když na to přijdete, tak když budík vyprší, tak neudělá skoro žádný zvuk a vy se pak divíte, jaktože se vám nic nevaří, když máte plotnu na plný výkon. Pak se taky nedá na první pohled poznat, který knoflík ovládá kterou plotýnku. A taky na něm není žádná kontrolka, která vám řekne, že je nějaká plotýnka horká. Musíte zkusit sami, dlaní. Takže jsme na něm krásně mohli ukázat, že návrhář porušil hned několik pravidel dobrého designu.

Tento týden mi také začala Švédština 4, advanced. Každé úterý, čtyři vyučovací hodiny v kuse... uf. No ale na druhou stranu zas rozhodně ze cviku nevyjdu. Učím se nová slovíčka jenom tím, že tu jsem a s tímhle navíc budu za čtvrt roku k nerozeznání od rodilého mluvčího. Sám na sobě pozoruji, že v textech třeba v novinách rozumím čím dál tím víc věcím a to mi dodává odvahu. Jakmile se překoná ta hranice, kdy můžete začít číst noviny nebo knihy, tak nová slovíčka začnou přibývat rychleji. Kromě Švédštiny 4 jsem také dostal buddyho. Buddy program v rámci Erasmu přiděluje domácí studenty zahraničním za účelem praktické pomoci při zabydlování se v cizí zemi. Jelikož právě dokončuji sedmý týden mého pobytu, tak už žádnou pomoc při zabydlování nepotřebuji. Využiji ho k tréninku mluvené švédštiny :-) A nakonec ještě pořád nemám výsledky zkoušky ze Švédštiny 3. Už je to přes 14 dní, co jim s tím může tak dlouho trvat?

Minulé úterý mě přijela navštívit přítelkyně Věrka a zůstala až o neděle do rána. Prošli jsme se po Stockholmu, navštívili koncert s ohňostrojem v rámci KTH a poslední den se vydali na výlet na Stockholmské souostroví. V originále se tomu říká skärgård ("oblast skalnatých ostrovů"), do angličtiny se to překládá jako archipelago, ale to úplně nevystihuje ten význam. Pro Stockholm to slouží za oblíbenou turistickou destinaci a snad každý by chtěl zde vlastnit chatu. Však také jsou ostrovy chatami a osadami posety. Mezi ostrovy funguje lodní hromadná doprava s několika linkami. Pluje ale pouze na ty větší ostrovy, proto nedílnou součástí výbavy chaty je také loď.

Mapa ostrovů kolem Stockholmu. My jsme navštívili Finnhamn. Dokážete ho na obrázku nalézt?
(Klepnětě pro větší rozlišení)

Počasí nám vyšlo úplně luxusní, tak jsem si ten den co nejvíce užili. Několik fotografií:

Finnhamn 10.9.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

A v albu je jedna fotografie s houbařskou tematikou, která mě podnítila, abych vyrazil na houby. Mám to dvě stanice metra k velké přírodní rezervaci. Dnešní úlovek:

Mohl jsem toho vzít i víc, ale už bych toho měl moc. Musel jsem tam nechat dva nádherný obrovský křemeňáky! Trhalo mi to srdce! A nakonec nebylo nad domácí smaženici. Mňam.

Peníze

Tak po šesti týdnech už jsem si udělal celkem přesnou představu o tom, kolik tady co tak stojí. A můžu s klidem prohlásit: je tady DRAHO. To co si taky s klidem řeknou za jídlo je občas nehorázný.

Do hospod se tady vůbec nedá chodit, protože normální jídlo začíná na 150 SEK, slušný tak 200-250. A když si chcete dát víno, tak sklenička příjde od 50 SEK a lahev tak na 250. Takže večeře pro dva s desertem, pitím a lahvinkou klíďo za 800 - 1000. Za tuhle cenu máte u nás večeře tři. I normální čína nebo pizza dole ve fastfoodu v galerii přijde od 80 SEK. Jako za dvě český stovky mám doma luxusní tříchodovou hostinu. Hodně levně vyjde junk food v McDonalds, tam se člověk může najíst i za 60. Hitparádu ale vyhrává IKEA restaurant s masovými kuličkami za 19. Ani kavárny nejsou nic extra levnýho. Čaj/kafe za 20 SEK je zcela normální cena. Koláček za 20, dortík za 30. Uh. Nic pro mě. Zas ale třeba všude v hospodách automaticky nabídnou zdarma čepovanou vodu.

Tudíž mi nezbývá než si vařit sám z koupených surovin. Můžu celkem chodit do čtyř supermarketů. Nejlevněji vychází Lidl ve vzdálenosti dvou zastávek metra. Tam se ceny OBČAS dají srovna s našima. Ale Lidl je divnej obchod. Už v ČR jsem tam nerad chodil, prodávají pouze neznámé značky a podezřelé zboží. Bůh ví, odkud pochází. Ale zde si nemohu dovolit ten luxus vybírat si osvědčené, kvalitní, ale dražší zboží. Takže na velké nákupy do Lidlu. Pak dole v Galerii je ještě ICA a Coop Konsum. Tam chodím na malé nákupy. Coop vychází možná trochu dráž, ale zase mají vlastní pekárnu, takže chodím tam. Ráno není nad čerstvě upečený koláček. Pak můžu ještě do ÖoB, což původně fungovalo jako obchod s armádními přebytky. Teď se tam dá koupit všechno od domácích potřeb, přes nářadí, chemii, doplňky k jídlu a pití, ale ve velice omezeném výběru. Cenami se dá srovnat s Lidlem. Dokonce jsem tam objevil Haribo za stejnou cenu jako u nás, ale po pár pytlících jsem zjistil, že to jsou pouze 80g, kdežto u nás se prodávají po deseti dekách.

Co se týče základního sortimentu, tak se skutečně na ceny nedá koukat. Člověk jde, vidí třeba jablka za 80 českých za kilo a má blbej pocit, co to zase koupil. S tím se ale nedá nic dělat. Zrovna předevčírem jsem potřeboval dokoupit vajíčka, mléko a olej. A za šest vajec, litr mléka a litr oleje jsem vypláznul 110 Czk. A to jsem šáhnul po těch nejlevnějších variantách. Nejběžnější nákup dělám tři kanelbulle (viz příspěvek Jídlo jídlo jídlo z 23. srpna) za akční cenu 20 nebo dvoulitrový stoprocentní džus za 24. Skořicová točenka za osmnáct a dvoulitrový džus za šest pětek jsou v ČR normální ceny. Trochu dráž mě vycházejí housky (ale nejsou to český raženky, spíš takové větší bochánky), protože akční cenu mají za 4 kusy a to za dva dny nedám. Musím koupit dvě a to už každá vyjde na 15 českých. Naopak hodně drahé je tu maso. Kuřecí prsa se u nás dají sehnat za 120-130 kilo. Tady stojí 300 za kilo. Hovězí za 250, vepřové od 200, v českých. Nejlevnější jsem viděl kližku v akci za 50 SEK. Pak se také nabízejí vnitřnosti, ale ty se tady neprodávají tak samozřejmě jako u nás, a hlavně to není skutečné maso.

A alkohol si zaslouží vlastní kapitolu. Jenom napíšu, že se obvykle dřív zruinujete než opijete.


Vybavení a elektronika má ceny asi tak stejné, možná trochu dražší, ale to je tím, že tu neznám ty levné obchody. Co jsem nakupoval, tak bych v ČR sehnal tak o 10% levněji.

Drahá je městská doprava: měsíční dospělácká za 690 SEK, studentská za 450. Tříměsíční studentská za 1350 SEK, a to jsem ji ještě koupil před zdražením od prvního září, teď stojí 1540. Vlakem jsem tu ještě necestoval. A benzín tady sice netankuju, ale motoristi platí ceny jako u nás: 13-14 SEK za litr paliva.

Hodně levně mě tu vyjde mobil: mám předplacenou kartu, ale funguje to v takovým blbým systému. Kartu si vždycky nabijete určitou částkou. Podle výše částky se vám aktivuje na příštích 30 dní určitý tarif. Čím větší částka, tím výhodnější tarif. Takže například při nabití za 195 máte úplně všechny SMS zdarma, volání do sítě také zdarma, platíte pouze jednorázový spojovací poplatek 0,69. Za minutu do jiných sítí 1,99. MMS za 0,69 a neomezená mobilní data. Takže jsem nabil za 195 a zjistil, že po 30 dnech jsem z kreditu utratil asi tak 5 korun. Po těchto třiceti dnech se aktivuje základní plán, kde je ale všechno mnohem dražší, kredit ale zůstává. Takže buď můžu platit drahý plán dokud mi nedojde kredit, nebo nabíjet pořád levný plán a hromadit kredit, který se nedá pak zpětně vyplatit a jim propadne. I ten základní plán se ale dá. Předpokládám, že těch 200 co tam teď mám budu spotřebovávat tak do zimy.

No a zbývá pouze napsat, že měsíčně platím 2050 SEK za nájem sdíleného pokoje. Každý měsíc příjde faktura a s tou musíte do banky nebo na přepážku směnárny a za poplatek 35 SEK vám fakturu zúčtují. První fakturu jsem zkusil zaplatit mezinárodním bankovním převodem. Nemohl jsem využít levnou EURO platbu, protože nájem se platí ve švédských korunách. Takže jsem zvolil normální mezinárodní převod peněz, poplatky OUR. A další den jsem se málem pozvracel, protože si démoni mamonu z Komerčky na poplatcích shrábli 1050 Kč. Nevermore.

Suma sumárum, od začátku pobytu 30.7. jsem tady již utratil necelých šedesát tisíc korun českých. Docela mě ta částka překvapila, ale musím říct, že odpovídá. Rozdělení nákladů podle typu:

Je tu hezky vidět, že cca třetina nákladů šla na jednorázové výdaje do vybavení a další více jak třetina na ubytování a dopravu. Jestli to takhle půjde dál, tak ještě že mám trochu našetřeno a dostávám podporu od státu. Jinak bych asi musel nastoupit od ledna do práce :-P A to nevím, jak bych stíhal.

První týden ve škole

Tak kdo z vás si vzpomene, kolik kurzů jsem si tuhle periodu zapsal? A kdo z vás si vzpomene na jméno kurzu? No nebudu vás tu napínat, mám pouze jeden kurz, který se jmenuje Human-Computer Interaction: Principles and Design. Zatím se během prvního týdne konaly pouze tři přednášky, ale celkem mě to zaujalo. Týkaly se designu uživatelského rozhraní věcí každodenní potřeby. Hlavní myšlenku bych shrnul... pokud nepochopíte, jak se něco ovládá, tak to není vaše chyba, ale chyba designu. V literatuře (zajímavá knížka - The Design of Everyday Things od Donalda Normana) je spousta příkladů dvěří, které uvězní i studované inženýry nebo telefonů, které samy volají několika lidem, protože je tak uživatel nevědomky nastavil.

Knihy ke kurzu jsem sehnal za polovic z druhé ruky a prodávající mi říkal, že tenhle kurz není žádná dávačka a hodně lidí ho nedokončí. Challenge accepted! Kdo má zájem, o kurzu si může přečíst víc zde. Jinak kurz se nekoná v hlavním kampu, ale v kampu přímo v Kistě. Na přednášku to tak mám asi 3 minuty pěšky. Pokusím se dodat i nějaké fotografie v krátké době.

Také se mi již finalizoval rozvrh. Můžete si ho prohlédnout zde. (Frl = přednáška, Sem = cvičení, Le = Lekce (jazyková), Prj = samostatný projekt, Ovn = taky cvičení, TEN = zkouška, Dugga = průběžný test). Nakonec teda žádné konflikty (místnosti začínající na Ka se nacházejí v kampu v Kistě, místnosti začínající písmenem D nebo E jsou v hlavním kampu na Valhallavägen) - před zápisem jsem viděl všechny kruhy a skupiny, proto toho bylo několikanásobně více a zdálo se, že tam jsou konflikty. Navíc přednášky nezačínají v určenou hodinu, ale vždy o 15 minut později - akademická čtvrthodinka. Bohužel zrovna tohle není případ mého kurzu - my začínáme přesně v celou.

Dnes je pondělí, o víkendu jsem s ještě pár dalšími kamarády podniknul výlet lodí do Rigy. O výlety napíšu hned jak se dostanu k fotografiím. Já sám jsem totiž nefotil - mohu fotit pouze mobilem, zatímco několik lidí tam mělo poloprofesionální kanóny, ze kterých ty fotografie přece jenom vyjdou lépe.

Jinak jsem se tu již skutečně zabydlel a pořídil i nějaké dražší vybavení. Jelikož s Bernardem sdílím životní prostor skutečně úzce, tak jsem si pořídil sluchátka... Pořádný cirkumaurální bezdrátový a kvalitní od Sennheisera, abych při poslechu hudby a při sledování filmů souseda nerušil. A když jsou bezdrátový, tak s nima i vařím a chodím na záchod. Sice vypadám jako Otík z Vesničko má středisková a vypláznul jsem za ně skoro čtyři český klacky, ale kvalita i pohodlí perfektní - i po šesti hodinách používání. Jsou dokonce tak dobrý, že když telefonuju po Skypu, tak se sám moc neslyším :-) (Sennheiser RS 170)

Dále pokoj je vybaven židlemi... alespoň jako dá se to nazývat židle, protože to asi slouží na sezení, ale rozhodně ne na pohodlný sezení. Po dvaceti minutách mě začaly bolet záda. Ikea JEFF není skutečně to pravé ořechové k dlouhodobé práci u stolu. Místo Jeffa jsem si koupil Markuse - opět sice vyšší investice (skoro 5 000 Kč), ale je tak pohodlná... A dá se zamknout v různých stupních sklopení, takže se můžu u monitoru rozvalit, v jaké poloze zrovna chci. Jeffa jsem přeřadil na nižší pozici a teď slouží jako polička v koupelně. A monitor jsem si také pořídil lepší... Full HD 21,5" LG. Lepší než 13" na notebooku. Bernard mi od sebe přehrál pár úvodních dílů Game of Thrones. Super seriál! Zbytek série jsem si stáhnul v 1080p a můžu říct, je to o úplně něčem jiném. Sice hodinové video zabere 3GB, ale kouká se na to hezky!

Takže počítačový nerd si konečně zařídil pokoj, aby se cítil jako doma.