Kiruna bylo primárně založena jako důlní město a jako takové je kousek víc než sto let staré. V Kiruně toho ve městě moc k vidění není, za pozornost stojí pouze dvě budovy: kostel a
radnice. Křesťanský kostel stojí trochu stranou na kopečku a jeho
architekt se nechal inspirovat tradiční sámskou kulturou. Oficiálně se
jedná o křesťanský kostel, ale uvnitř najdete jediný náboženský symbol:
malý kříž za oltářem, a to jenom proto, že ho tam protlačila církev.
Budova měla sloužit pro všechny bez rozdílu národnosti nebo náboženství a
uvnitř na mě skutečně dolehl takový klid a mír. Kostel Švédové zvolili v
roce 2001 za nejhezčí veřejnou budou ve Švédsku. Radnice už tolik
zajímavá nebyla, má vysokou věž s mechanickými hodinami, akorát do nich
fouká sníh a často nejdou, protože zamrzají. Uvnitř byly vystaveny
exponáty z tradičního sámského života. Radnice v roce 1964 získala ocenění za nejhezčí veřejnou budovu ve Švédsku.
 |
 |
| Kostel v Kiruně |
Vnitřek kostela |
Sámové, známí i pod starým jménem Laponci, jsou původní
obyvatelé Laponska ve smyslu nejsevernější části Skandinávského
poloostrova, severního Finska a poloostrovu Kola. Ostatní seveřané je
moc nemají rádi, mají pověst nepracujících alkoholiků žijících na
sociálních dávkách a křičících o peněžní příspěvky na svou kulturu. Na
politicky korektním Severu se o tom ale moc nemluví, a koneckonců sámská
kultura a národnost neměly v minulosti zrovna na růžích (v tomto
případě asi na sobích kůžích) ustláno. V současnosti už tradičním
způsobem života, chovem sobů, žije už pouze zlomek Sámů, většina se
asimilovala do národních kultur.
 |
| Tradiční sámské pestrobarevné pokrývky hlavy |
Hned za městem leží pod horou Kirunavaara stejnojmenný důl na
železnou rudu. Ruda se zde těží práve asi sto let a nyní těžba pokročila do té míry, že budou muset celé město přestěhovat, protože hlubinná těžba začíná ohrožovat budovy. Možná se ptáte, proč ten důl prostě
nezavřou, když ničí lidské domovy. Kdyby to udělali, tak pak by Kiruna
neměla důvod existovat, lidi by se za prací odstěhovali jinam a město by
zaniklo. Přestěhování jenom v několika dalších letech bude stát přes
dvanáct miliard švédských korun. Ve Švédsku platí speciální důlní zákon,
který říká, že cokoliv se při dolování zničí, musí být důlní
společností nahrazeno. V tomto případě se jedná o celé město. Takže
důlní společnost v Kiruně, LKAB, toto vše bude muset zaplatit. Což není
problém, protože se zaprvé jedná o státem vlastněnou společnost a za
druhé v roce 2010 činil její čistý zisk právě něco přes dvanáct miliard
švédských korun, takže si to budou moci dovolit. A pojem "přestěhovat"
neznamená přesunout budovy, jenom některé vzácné, jako třeba kostel. Vše
ostatní se zboří a postaví znovu. Byty, domy, obchody, nemocnice,
školy, silnice... všechno fungl nové.
My jsme absolvovali autobusovou prohlídku dolu a musím říct, že mě ohromil. Je to skutečný zázrak techniky. Ne tak moderními technologiemi, i když ty jsou zde také přítomny, ale spíše ohromnými čísly. V roce 1900 začínali s horou plnou železné rudy. Ta hora už je kompletně odtěžená, místo ní je rokle a těžba pokračuje dál pod zemí.
 |
| Rozsah deformací, původní hora a součaný stav. |
Celé podzemí hory je protkáno čtyřmi sty kilometry podzemních silnic, sahajících až do hloubky přes 1 300 metrů. Nejfrekventovanější silnice v Kiruně je vjezd do dolu. Na úrovni těžby se všechny stroje ovládají na dálku. Mají tam buldozery s dvoumetrovými koly jezdíci na tisícivoltovou elektřinu s radlicí, co uveze na jedno nabrání padesát dva tun rudy. Mají obří vrtačky s hlavicemi z korundu, ale ta ruda je tam tak tvrdá, že se po každém vrtu musí ta hlavice opravit a po šesti vrtech se musí vyměnit. Celý důl žere 2% celkové spotřeby elektrické energie ve Švédsku a 6% veškeré produkce betonu (na výstuže). Ruda se dostává na povch obrovskými výtahy, každý vyveze 40 tun rudy rychlostí sedmnáct metrů za sekundu. Vytěžená ruda se drtí obříma drtičkama, máchá se v obřích kádích s vodou a pak se nechá zapíct v troubě o 1200 °C stupních. Produktem jsou tuny a tuny malých kuliček rudy, zvaných peletky, které se pak po železnici vozí do norského přístavu Narvik. Jeden vlak veze šest tisíc osm set tun rudy. Na světě neexistovala žádná firma schopná vyrobit tak silné lokomotivy, pokusil se o to Bombardier, ale jeho mašiny se v zimě rozbíjely. Tak si LKAB koupila licenci a lokomotivy si postavila sama. A to jsem ještě nezačal mluvit o mega tankerech, které rozvážejí rudu z Narviku nejčastěji do Evropy. Pokud jezdíte doma volvem, audi, BMW nebo jiným podobným lepším evropským autem, tak v něm pravděpodobně máte více či méně železa z Kiruny.
|
|
Lapland - Železný důl v Kiruně
15.12.2011
|
Žádné komentáře:
Okomentovat