Lapland - Abisko

Do Abiska jsme dorazili hned na večer a poté následovalo společenské grilování kolem ohně. Celkem mrzlo, ale to nám nijak nezkazilo zábavu. Nakoupili jsme si v Systembolagetu lahve glöggu, švédské obdoby svařeného vína a měli jsme se dobře.

Den nato jsme nasedli do autobusu a nechali se odvézt 200 kilometrů na západ, do norského přístavu Narvik. Cestou se vyjasnilo a nám se tak otevřely krásné výhledy na rudě zbarvené vrcholky hor. Samotný přístav leží sice hodně na severu, jeho vody ale díky Golfskému proudu nikdy nezamrzají a tudíž spolehlivě slouží po celý rok. Právě sem vozí LKAB tisíce tun rudy, které se zde překládají na zámořské lodě. K přístavu jsme se chtěli podívat, bohužel zde ale zrovna žádná loď nekotvila a přístav byl pro veřejnost uzavřen. Já jsem se také podíval na místní univerzitu, ale protože byla sobota, nic moc jsem toho nezjistil. V Narviku na hoře nad městem mají menší lyžařské středisko. Za zmínku ještě stojí památník obětem bitvy o Narvik z druhé světové války. Nacisté město obsadili v roce 1940 a drželi ho až do konce války, jelikož jejich válečná mašinérie životně závisela na železu ze Švédska. Švédský přístav Luleå použít nemohli, protože ten přes zimu zamrzá. Chtěli jsme se kouknout do muzea druhé světové války, ale bohužel o víkendu neotvíralo. V kavárně jsme si dali ještě latté a vyrazili zpět.

Lapland - Narvik 17.12.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

Po návratu nás čekala pravá švédská sauna. Muselo se k ní dojít asi kilometr, ale stálo to určitě za to. Celodřevěná chaloupka u jezera, krásně vytopená, kamna na dříví, všude svíčky (protože neměla zavedenou elektřinu). Sauna samotná sice nebyla na můj vkus příliš horká (asi jenom 75 stupňů), ale vyvažovala to atmosférou. Když nadešel čas se zchladit, tak se šlo... do jezera. Mělo to ovšem malý háček... venku v té době již klesla teplota pod mínus deset a k jezeru se muselo ještě doběhnout nějakých třicet metrů. Takže když člověk doběhnul k jezeru, tak už dávno vychladnul, a teď ještě musel skočit do vody, která nemohla mít víc jak pět stupňů. Paráda. Na klidu rozhodně nepřidal pocit přimrzajících nohou k udusanému sněhu.

Večer po sauně se rozjasnilo a nám se naskytl krásný pohled na polární záři. Já jsem zrovna nechytil ty nejlepší okamžiky, ale i tak mě to ohromilo, přece jenom to člověk nevidí každý den. Nejlepší výhled se naskytl nad osvětleným vodo-ledo-pádem a atmosféra nemohla být kouzelnější.

Tohle video není z naší akce, ale stojí za vidění:

The Aurora from TSO Photography on Vimeo.

Poslední den jsme se rozdělili do dvou skupin, jedna skupina měla naplánováno lezení po ledu, druhá skupina krátkou tůru na sněžnicích. Já jsem se připojil k sněžnicové skupině a vyrazili jsme na procházku zmrzlou laponskou přírodou. Člověk na tůře ani nepotřeboval barevný fotoaparát, jelikož veškerá krajina i obloha vypadaly ve stupních šedi. Šedá zamračená obloha, bílý sníh, šedá křoviska, černé kmeny stromů a bíločerné kmeny zakrslých borovic. Vprostřed výletu nás průvodkyně pohostila sušenkami a horkým brusinkovým džusem z termosek.

Lapland - Abisko 18.12.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

Po návratu a obědě nadešel čas se nalodit do autobusu a zamířit směrem Sundsval - Uppsala - Stockholm. Cestou jsme se ještě zastavili na polárním kruhu, ale již se setmělo a stejně je to jenom jedna cedule uprostřed ničeho, takže jsme se dlouho nezdržovali. Každopádně tenhle výlet stát hodně za to, přes možná i trochu vyšší cenu.

Cedule u polárního kruhu