Roslagsleden

Minulý týden v úterý pozdě večer mi opět přijela Věrka. Měla zůstat zase čtyři dny a odjíždět v neděli ráno. Jelikož si ale Stockholm prohlédla minule, tak jsme chtěli dělat něco jiného, třeba turistiku, když je to takové turistka. Ve Švédsku jsou experti přes turistické cesty. Celé Švédsko je protkáno víceetapovými turistickými cestami, "vandraleder". Kungsleden, 440 km skrz Laponsko; Upplandsleden, 450 kilometrů kolem Uppsaly, nebo Skåneleden, tisíc kilometrů jižním Švédskem. Dokonce existuje turistická cesta kolem celého pobřeží Severního moře, North Sea Trail, pět tisíc kilometrů skrz sedm států. Hned na severním okraji Stockholmu ale začínala Roslagsleden, 190 kilometrů dlouhá stezka skrz Roslagen. Pro náš účel se hodile perfektně. Já jsem kromě turistiky chtěl poznat hlavně Švédskou přírodu, jelikož z hlavního města jí moc vidět není. Navíc podzim je moje nejoblíbenější roční doba, během které se mi příroda nejvíc líbí.

Teď to začne být trochu složitější, co to vlastně ten Roslagen je a kde leží. Co se týče územního rozdělení, Švédsko trpí takovou trochu schízou. Historicky, kulturně i geograficky se Švédsko dělí na 25 provincií, "landskap", které se dají shrnou do tří opět kulturně-historicko-geograficky ohraničených "zemí", "länder".

Švédské země.

Švédské provincie

Každý ve Švédsku toto rozdělení zná a v běžném životě se s ním setkáte nejvíc. Bohužel, toto rozdělení úplně nevychází vstříc požadavkům na samosprávní celky (například Stockholm je rozpůlen mezi dvě provinice), a tak musely být zavedeny nové celky podobné naším krajům, "län", které jsou poté ještě rozdělené do okresů, "kommuner".

Švédské kraje

Roslagen je prakticky totožný se severní částí Stockholmského kraje, prakticky vzato je to pobřežní část provincie Uppland. Na to, o jak malou zemičku se jedná, Roslagen hrál důležitou roli v rané historii Švédska i jiných zemí. Název sám má velice zajímavou historii. Jeho kořeny se dají vystopovat ke staroseverskému slovu "rods-", které znamená "veslař" nebo "veslující". Tyto země totiž obýval jeden kmen švédských vikingů Varjagů, označovaný jako Rus nebo Ros, který stavěl vikingské veslice a vyrážel odtud do boje do východních zemí. Rosové byli ve Finsku a v severním pobaltí asi častými návštěvníky, protože v jazycích těchto oblastí je slovo pro Švédsko etymologicky odvozeno od stejného kořene. Ve finštině "Ruotsi" a estonštině "Rootsi". Rosům to ale zřejmě nestačilo a rozširovali se dál na východ. Ve svém dobyvačném zápalu dobyli od Khazarů Kyjev a založili Kyjevskou Rus. Kyjevská Rus je přímým předchůdcem Ruského carství a moderního Ruska. Název "Rusko" nebo "Russia" je proto podivuhodně odvozeno od jména malého kousku země severně od Stockholmu a jednoho místního vikingského kmene.

Roslagen sám je zalesněná bažinatá rovina, typická Švédská krajina Svealandu. Před deseti tisíci lety, za poslední doby ledové, celé Švédsko pokrýval ledovec místy až tři kilometry vysoký. Obrovská váha ledovce stlačila zemskou kůru dolů. Od té doby, co ledovec ustoupil, se zemská kůra vrací na svou původní úroveň. A docela rychle: zatímco v jižním Švédsku se již zcela narovnala, v severních částech to může být až osm milimetrů za rok. Jelikož ale tato činnost probíhá již tisíce let, přináší s sebou mnohé zajímavé problémy. Například Uppsala kdysi ležela na břehu jednoho zálivu, který ale mezitím vystoupil nad mořský povrch a zmizel. Stockholm leží na sladkovodním jezeře Mälaren, které má nadmořskou výšku asi 30 centimetrů. Ve středověku to ještě nebylo jezero, ale klasický mořský záliv. Během let se hranice Roslagenu neustále měnily, jak se více a více země zvedalo nad mořskou hladinu a ostrovy se spojovaly s pevninou nebo se objevovaly úplně nové. Tato tektonická činnost, oznařovaná jako postglaciální vzestup, bude probíhat po ještě další tisíce let. Jednou dojde k uzavření Botnického zálivu vystupujícími Ålandskými ostrovy a vznikne sladkovodní Botnické jezero, ve své době druhé největší na světě. Postledovcový původ krajiny je znát na každém kroku. Krajina působí hodně rovinatým dojmem, nejvyšší vrcholek kolem měří asi 70 metrů. Celý ekosystém se dá charakterzovat jako žulová planina, kde vyšší vrcholky pevnějšího kamene vystupují na povrch jako skály a mezi těmito vrcholky leží tenká vrstva humusu. Často se tyto prohlubně uzavřou a pak vznikají jezera a bažiny.

Roslagsleden se vlní skrze neporušené severské pralesy Roslagenu, po latích překonává bažiny a močály, vede podél klidných jezer, farem a prastarých runových kamenů, nabízí krátké odbočky k přírodním rezervacím a protíná malé vesnice i větší městečka. Sto devadesát kilometrů typickou severskou krajinou. Podél cesty se nachází spousta možností, kde přenocovat. Na základě zákona o volném pohybu osob ("allemansrätten") se dá kdekoliv v přírodě kempovat a na několika místech jsou pro tyto účely postaveny přístřešky. Trasa vede také kolem mládežnických hostelů, ubytování se snídaní, penzionů a hotelů. V oficiálním průvodci se trasa dělí na jednáct jednodenních etap od sedmi do 25 kilometrů, podel toho, kolik zajímavostí se v okolí nachází. Celá trasa je značena oranžovou barvou a to opravdu hustě. Na každém kroku vidíte nejméně tři další značky a i u sebemenší odbočky stojí šipky. Skutečně se nelze ztratit.

Na oficálních stránkách Roslagsleden mají velice pěkný propagační filmeček. Sice je celý ve švédštině, ale aspoň tam máte hezké obrázky.

My jsme šli pět etap ve třech dnech, celkem 85 - 90 kilometrů. Někdy bylo těžké trasu naplánovat, protože jsme kvůli chladu nechtěli nocovat v přírodě. Museli jsme tak spát v chatách nebo penzionech a ty se někdy nacházely přes třicet kilometrů daleko od sebe. Každá etapa vedla trochu jinou krajinou. První den jsme šli hodně skrz louky, farmy a vesničky. Druhý den nás zavedl do hlubokých lesů a bažin. Naše putování jsme zakončili třetí den kolem zámku a ve starém centru města Norrtälje. Pokud měly něco všechny dny společné, tak všudypřítomné bahno. Několik dní před naším výletem vydatně pršelo a všechny potoky, bažinky a prohlubně se vydatně naplnily vodou. Zdaleka ne přes všechno vedly lávky nebo plaňky. Hned po prvních kilometrech se nám zabahnily kalhoty až ke kolenům a tak to zůstalo celé tři dny. Počasí nám ale vyšlo perfektní, většinu času svítilo sluníčko, pršelo pouze poslední dvě hodiny prvního dne, a to ještě nastěstí jenom lehce. Opět jsem si ale nemohl zvyknout na zvláštní úhel, pod kterým slunce svítí. Zde na severu se celý den drželo nízko nad obzorem a dlouhé stíny mi ztěžovaly určování času. Prostě celý den pro mě bylo pět odpoledne. Člověka pořád podvědomí nutilo jít dál, protože už se začíná stmívat, slunce klesá k obzoru, pospěš si, ať nepříjdeš za tmy, i když ve skutečnosti bylo teprve půl druhé.

Třicítka denně tři dny po sobě navíc s těžkým batohem mi dala celkem do nosu. Nohy mě bolely ještě dva dny po návratu a asi jsem si natáhnul koleno, protože ještě teď mě bolí s ním hýbat. Stálo to ale za to. Nejlepší moment jsem prožil druhý den, kdy po třiceti kilometrech skrz divočinu za zimy a větru jsme přišli do moc krásného a útulného penzionku s hořícím krbem.

Samozřejmě fotky:

Roslagsleden 20.10.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci

O Roslagsleden budu mít i prezentaci na mém kurzu švédštiny. Není nad vlastní zážitky.

Aktuality

Chtěl bych se trochu omluvit za to, že ten blog zanedbávám, tohle je příspěvek po asi desetidenní pauze. Není to jednoduchý udržet úroveň, když nadšení již vyprchalo. Také mi docházejí témata. Zpočátku člověk pořád naráží na něco nového nebo navštěvuje nová místa, vždyť vlastně je to pro něj drastická změna, na rok se odstěhovat do cizí země. Já jsem po skoro třech měsící ale už asimiloval a tak spoustu věcí vnímám jako každodenní a nezajímavou. Nesmíte se proto na mě zlobit, pokud budu přispívat pouze plus mínus každý týden. Budu se zato snažit ty příspěvky dělat delší a zajímavější.

Tento a přístí týden vrcholí první školní perioda a s ní se blíží milník čtvrtiny mého pobytu. Od pondělí do čtvrtka jsme s Jorgem z Mexika a Rahmanem z Afghánistánu zpracovávali projekt na kurz Human-Computer Interaction. Název je možná trochu zavádějící, spíše se přednášelo o zásadách interakčního designu. Musím říct, že ačkoliv jsem byl zpočátku ke kurzu skeptický, nakonec ho musím pochválit, protože skvěle spojuje teorii a praxi. Je až k nevíře, kolik je na světě věcí s odfláknutým designem, od věcí každodenní potřeby, jako jsou dveře, záchody, kuchyně, přes auta, výtahy, počítače nebo spotřební elektroniku, k věcem jako jsou letadla nebo atomové elektrárny. Špatný design způsobuje v lepším případě peněžní škody, v horším případě i atomové havárie (Three Mile Island) nebo letecké nehody. A přitom by stačilo se nad designem zamyslet, zeptat se uživatelů, jak to chtějí nebo zařízení nechat před zahájením prodeje trochu otestovat. Každopádně se teď díky němu na svět dívám trochu jinýma očima, a to se ne každému předmětu povede.

V projektu jsme zpracovávali koncept elektronického košíku v Ikee, něco na způsob iPadu na košíku, který by detekoval zakoupené zboží a nabízel navigaci v obchodě, nápovědu, reklamu, informace o akcích a slevách, apod... První den jsme brainstormovali a vymysleli tři koncepty. Druhý den jsme vytvořili papírové prototypy... To byla celkem sranda, simulovali jsme chování obrazovky pomocí různobarevných papírků a tužek. Třetí den následovalo zpracování elektronického prototypu... v PowerPontu. Pro každou obrazovku se vytvoří vlastní slide a pak se mezi nimi přechází pomocí vnitřních odkazů. Hack jak Brno, takhle jsem PowerPoint ještě používat neviděl. Očividně je to ale nejpoužívanější prototypovací software. Má totiž jednu podstatnou výhodu, kterou specializovaný software mít nikdy nebude: nedovolí vám se soustředit na detaily. A poslední den už evaluace projektu mezi týmy. Příští týden se musím připravit na zkoušku, ale jelikož se jedná o to přečíst dvě celkem zajímavý knížky, tak žádný problém.

Taky jednou týdně mám Švédštinu. Čtyři vyučovací hodiny v kuse, docela záhul. Už jsme museli napsat za domácí úkol dvě eseje. Kdo má zájem, můžu přeposlat, akorát jsou ve švédštině :-P Půlka letního kurzu Švédština 3 je teď ve Švédštině 4, takže kámoši mi zůstali. Kromě ale dvou nebo tří lídí ale je to tady těžký. Na KTH studuje skoro dva tisíce mezinárodních studentů a spoustu lidí proto potkám jednou dvakrát na nějaký akci a pak už ne. Mám tu spoustu známých, ale najít skutečnýho kamaráda je těžký. Kromě Kersti z letního kina a Maxe ze švédštiny se ještě scházím s mým buddiekem Henrikem. Není to ale zase takový problém, stačí někam vyrazit v grupě a během prvních dvaceti minut člověk pozná nové lidi.

Díky Internetu ale mohu být v kontaktu s rodinou v ČR. Skype mám v permanenci, i když mi zase lidi tolik nevolají. Přes ICQ se udržuji v obraze s kamarády a sestrou, babičkám píšu dopisy. Také rozesílám a dostávám pohledy. A samozřejmě e-mail. Lepší než nic, ale stejně je ta vzdálenost znát, mám novinky, ale není to tak bezprostřední. S přítelkyní si píšeme skoro každý den, s rodičema tak jednou týdně. I když s otcem jsem se nedávno neshodl v jedné věci a už tři týdny o sobě nedal vědět, tak se mnou asi nemluví.

Na blog mám zatím jenom pozitivní zpětnou vazbu, za kterou všem moc děkuji. Člověka to podpoří a navrátí chuť k psaní. Tak se ostatní nestyďte a taky se ozvěte, například s otázkami nebo přáními na další příspěvek.

Uppsala

V neděli 25.9. jsem se rozhodl, že je načase navštívit Uppsalu, dokud se drží teplé a slunečné počasí. Protože jsem se rozhodl na poslední chvíli den předem, tak všichni známí buď už měli program nebo neodpověděli. Nicméně napsal jsem na oficiální Facebook stránku mezinárodních studentů na KTH s asi 1 200 členy, takže jsem měl celkem jistotu, že se někdo ozve. Nakonec se přihlásil jeden Američan původem z Číny a čtveřice Indů.

Jako problematická se ale ukázala doprava. Ne že by nejezdila, to ne, ale funguje zde poměrně složitý systém. Jelikož chtějí mít ve Švédsku konkurenci kde to jen jde (a to já chválím), tak zde železniční dopravu provozují jak soukromé společnosti, tak i samosprávní celky na různých úrovních. Tak třeba na trati Stockholm – Uppsala jezdí nejméně čtyři společnosti: státem vlastněná SJ (celostátní linky), Stockholmská MHD (SL – Storstockholms Lokaltrafik), Upplandská MHD (UL - Upplands Lokaltrafik) a soukromá Arlanda Express, která ale provozuje pouze přímé superrychlé vlaky mezi letištěm a centrem Stockholmu. Každá společnost jezdí v jiné časy a má odlišné tarify a systémy jízdného. Takže prostě celkem bordel. Jsem si jistý, že je to všechno hrozně promyšlený, ale já jsem prostě do toho systému neproniknul.

Takže jsem ráno odjel na nádraží a v kanceláři koupil lístek na nejbližší vlak do Uppsaly. Stál sto švéských korun. Poté jsem se dozvěděl, že kdybych ho koupil v automatu před kanceláří, tak by stál jenom 75 a kdybych ho koupil přes Internet, tak by stál jenom 60. Ještě levnější varianta ale byla jet MHD (na kterou mám dlouhodý lístek) na jinou stanici a odtud vlakem za 40. Nejlevnější by snad byl autobus za 38, ale to jsem jenom slyšel, nikde jsem to nenašel.

Uppsala je studentské město, takže život se v Uppsale točí kolem studentů. No a jak vypadá studentské město v neděli v deset ráno? Město duchů. Po příjezdu nás překvapily prázdné ulice a ticho. Chyběly skutečně jenom klasické utržené keře hnané větrem a desperádo s kolty proklatě nízko u pasu. Všechny obchody samozřejmě zavřené. Nám to ale nevadilo, alespoň byl klid na prohlídku města a nikdo se nemotal do fotografií.

Nejvýznamnější budovou v Uppsale je samozřejmě univerzita. Rok založení 1477 ji dělá nejstarší ve Skandinávii a jednu z nejstarších na světě. Celkem má kolem dvaceti tisíc studentů a další dva tisíce doktorandů. Další známou stavbou je katedrála, nejvyšší kostel opět v celé Skandinávii (věže měří skoro 120 metrů). Největší církev v zemi, luteránská Švédská církev sídlí právě zde, včetně její hlavy, švédského arcibiskupa. Na kopečku nad městem stojí Uppsalský hrad, ale my bychom tomu spíš řekli zámek. Původně se Uppsala rozkládala několik km na sever na místě, které je dnes známé jako Stará Uppsala.Dnes z ní zbylo pouze několik zbytků a ruiny kostela. Jinak na 140 000 obyvatel poměrně malé město, nevím, kde teda jako všichni jsou.

Pro nás Čechy také asi bude zajímavé, že několik písemností, které Švédové uloupili při plenění Prahy za třicetileté války, nakonec skončilo v univerzitní knihovně, Carolina Rediviva. Všichni asi znají Ďáblovu bibli z 13. století (ta se ale nachází v knihovně ve Stockholmu), ale jako ještě cennější se počítá Stříbrný kodex z 6. století, rukopis Bible psaný stříbrným písmem na purpurovém pergamenu.

A nakonec pár fotografií:

Uppsala 25.9.2011 Zobrazit album Přehrát prezentaci