Vánoční pauza

Tak tenhle příspěvek zrovna píšu z letadla (Boeing 737-800 společnosti Norwegian Airlines, na ocase Carl von Linné). Publikuji ji ho samozřejmě později, protože v letadle se nedá připojit k Internetu. Počítačový závislák potřebuje být neustále on-line :-).

 

Posledních pár dnů probíhalo poměrně hekticky. Před odletem jsem potřeboval zařídit spoustu věcí a také jsem si to zkomplikoval výletem do Laponska, ze středy 14.12 do pondělí 19.12. Ten se sice vyvedl naprosto famózně, ale našponoval mi rozvrh na samou hranici lidských možností. 

Začalo to hned na začátku prosince, kdy se škola zbláznila a nasázela mi do rozvrhu jednu přednášku za druhou, ihned následováné laboratořemi a cvičeními. Vrchol tomu nasadila zkouška ze Švédštiny v sobotu (!). U ní výsledek ještě neznám, ale říkali, že pokud bych neměl projít, tak mi do týdne pošlou e-mail. Nic nepřišlo, takže jsem pravděpodobně prošel. Jednalo se o úroveň 4, poslední možnou na škole. Úroveň 3 jsem absolvoval jako intenzivní letní kurz (lekce každý den) a dostal jsem celkově za C. Úroveň 4 probíhala jako večerní kurz, jednou týdně večer. Doufám, že dostanu také alespoň C. Zkouška celkem vypečená, pokročilá gramatika, slovíčka, esej na abstraktní téma na 250 slov. Slovíčka chtěli téměř absurdní, brali jsme je z knížky, co se jmenuje Pokročilá slova a byly to občas takový špeky, že nejenom, že jsem neznal anglický překlad, ale ani co znamená ten český. No ale třeba budou potřeba, na příští semestr jsem zi zapsal jeden kurz ve švédštině, tak jsem zvědav, jak to budu zvládat. Kromě toho se konečně finalizovala známka z předmětu z první periody, nakonec celkem rovněž za C. Zkomplikovala to dodatečná esej, protože jsem jednu otázku v závěrečném testu špatně pochopil a tudíž kompletně popletl, dostal z ní 0 bodů a kvůli tomu i F+. 

Po zkoušce následoval jeden projekt/úkol na předmět Compilers and Execution Environments. Ani se mě neptejte, o co v tom předmětu jde, to je taková temná a záhadná počítačová magie, že bych vám to pravděpodobně nevysvětlil. Nicméně úkol jsem chtěl mít hotov do zkoušky, protože tím pádem dostanu bonusové body. Zkouška se konala 20.12. (zkouška čtyři dny před Vánoci... no se studentama se na KTH nemažou), takže jsem to musel stihnout do odjezdu na výlet. Úkol se dělal ve dvojici a s parťákem jsme to krásně stihli v úterý 13.12 k pozdímu odpoledni. Předmět obsahoval celkem tři podobné úkoly a pěkné na nich bylo, že k jejich zhotovení člověk musel látku skutečně chápat a díky tomu se ji i učil. Zkouška poté nevyžadovala žádné náročné studium, jenom krátké opáčko principů. Jak je na KTH zvykem, zkouška se konala formou obsáhlého testu na 4 hodiny. Celkem 18 stránek otázek. Pokud půjde oprava stejným tempem jako u prvního předmětu, známku očekávám tak někdy koncem dubna :-).

Již měsíc nebo dva nabízím na KTH své doučovací služby (doučuji programování), což mi poskytuje decentní vedlejší příjem v tvrdé švédské koruně. Nejprve jsem nabízel pouze Javu, ale pak jsem to rozšířil na všechny běžné jazyky, protože se tu Java nevyučuje jako hlavní jazyk. Kromě projektu jsem také před odjezdem na výlet měl zvýšenou poptávku po doučovacích službách. Obvykle to probíhalo tak, že mi někdo zavolal, že mu hoří termín a že potřebuje pomoct, nejlíp hned dneska nebo zítra. Jelikož jsem měl domluveny schůzky již dopředu, několik lidí už jsem musel odmítnout a odkázat na leden, až se vrátím. 

Výlet do Laponska se náramně vyvedl, na zážitky jeden z nejlepších, co jsem kdy absolvoval. Zaslouží si svůj vlastní příspěvek. Vím, slibuji vám toho celkem dost a pak to nepíšu; klidně mě zbuzerujte, že vás to zajímá a ať to koukám napsat. Potřebuji motivaci. Mezi zážitky na celý život můžu zařadit jízdu na psím spřežení, na sněžném skútru nebo to, že jsem na vlastní oči viděl polární záři. Bydleli jsme ve městě Kiruna asi 200 km na sever od polárního kruhu, a výlet se konal kolem zimního slunovratu. Světla jsme si tam moc neužili, asi 4 hodiny denně, a slunce nevyšlo nad obzor. Po návratu do Stockohlmu se počasí zakabonilo a tak teď, v deseti kilometrech nad mořem, konečně po sedmi dnech vidím slunce. 

Kiruna

No zpět z Laponska, v pondělí opáčko na zkoušku a v úterý Den D. A to jsem ještě musel nakoupit vánoční dárky a zabalit se. Jelikož to zde čtou i budoucí obdarovaní, tak se tady o nich nerozvedu, ale je jich tolik, že jsem se málem nevešel s kufrem do limitu aerolinek. Má 21,4 kilogramu, naštěstí to ještě vzali a nemusel jsem šachovat serepetičkama mezi batohem a kufrem.

Teď po přistání se už těším na vánoční pohodu, sice mám několik zařizování, ale v porovnání s předchozími 14 dny to bude zívačka. Kapr s bramborovým salátem, perníčky, cukroví, klid a pohoda. Koupil jsem si švédskou vánoční kuchařku, a tak i zkusím uklohnit nějaké švédské vánoční pečivo sám.

Štenice a bomby

Tak jsem si v posteli našel štěnice. Nikdy bych nečekal, že se ve Švédsku objeví něco takového, ale vlastně když se nad tím zamyslím zpětně, asi to byla jenom otázka času, kdy mě objeví.

Kde žiju, se každý půlrok protočí stovky lidí doslova z celého světa. Stačí, aby štěnice přivezl jeden člověk a ony jsou schopné prolézt stoupačkami a dírami pro kabely do celého objektu. U mě se objevily pravděpodobně podobným způsobem. Mohl jsem si je ale také přivézt z výletu do Talinu (o něm napíšu příště), protože jsem tam vystřídal dvě kabiny a to je přesně asi to místo, odkud by se mohly hezky šířit. I časově by to odpovídalo. Není to ale jenom můj problém a naštěstí to nemá co dělat s pořádkem. Ne že bych tady měl vyloženě totální bordel, ale tak dva kluci sami na koleji ten pořádek... hmmm... nemají úplně jako nejpřednější prioritu. V novinách jsem se dočetl, že ve Stockholmu za poslední rok došlo k osmiset procentnímu nárůstu výskytu štěnic, hlavně kvůli zvýšené migraci. V lokálních novinách se dokonce objevil článek o tom, jak na mých studentských kolejích je se štěnicemi chronický problém (zde, ve švédštině).

Poprvé jsem je našel v pátek, byl jsem pokousán na nohách, tak jsem prohledal postel a v miniškvírách po hřebících na vnitřní boční straně pelesti jich tam asi patnáct sedělo. Mrchy. Naneštěstí se skoro nedají zabít, potvory jedny nesmrtelný, natož pak vyhubit. Dokáží přežít až rok bez jídla, zalezlé vě škvírách a vyčkávající na svou příležitost. Když je vyperete z povlečení, musíte na šedesát, na čtyřicet se jim nic nestane. V zimě nepomůže otevřít okno a vymrazit je, protože -10 °C přežijí šest dní. Z polštářů a tak se dají vymrazit v mrazáku, -17 °C vydrží jenom dvě hodiny, ale to se samozřejmě nedá udělat pro dvoumetrovou postel. Samička může přes noc naklást až pět titěrných vajíček, po kterých se po pěti dnech vylíhnou larvy. Larvám trvá dalších osm dní, než dospějí, takže pokud vás týden nic nekouslo, tak za pár dní může dospět další generace a boj začne nanovo. Navíc koušou jenom každých asi pět dní, takže nepomůže jeden plošný útok. V noci vás cítí pomocí tepla a oxidu uhličitého, který vydechujete. Na teplo jsou tak citlivé, že vás údajně ucítí i přes zeď.

Naštěstí mají taky několik slabin. Preferují dřevo a dřevěné úkryty, plastům se vyhýbají. Já každý den obrátím postel vzhůru nohama a prolezu s baterkou každou škvíru. Ty, které najdu, nabodávám na kružítko (nic menšího nemám). Nedostanu se ale do všech puklin a suků, ty nepřístupné jsem ucpal toaleťákem napuštěným v Savu. Brouci to sice přežijí, ale aspoň nemají jak vylézt. Po několika dnech zaznamenal Vlad Napichovač úspěch a už ho nic nekouše. Kousance pěkně svědí a vydrží několik dní, v největším výskytu jsem jich na sobě napočítal desítky (každá štěnice nekousne jednou, ale hned třikrát). Naštěstí nikde jinde jsem známky jejich výskytu nespatřil, jenom v posteli.

Problém jsem samozřejmě nahlásil na KTH Accommodation a dohodl se s nimi, že v úterý mi příjdou vyměnit dřevěnou postel za kovovou. Doufám ale, že taky provedou nějaký postřik, protože samořejmě to, že jsem je nikde jinde nenašel, neznamená, že nikam jinam nezalezli. Navíc mohou znovu přijít z vedlejších místností. Takže snad tomu bude brzy konec. Spolubydlícímu přijela pět dní před tím přítelkyně a odjel s ní na týdenní výlet, takže tady nebyl, když to začalo. Po návratu se samožrejmě do zamořené místnosti nevrátil (navíc s přítelkyní, co by na to chudák holka řekla...), dostal od KTH Accomodation náhradní ubytování a zítra odlétá zpět do Španělska. Takže se tomu kompletně vyhnul.

Kista Galleria zabírá pravou část obrázku. Já bydlím v těch věžácích nad ní. Dráha uprostřed je metro.

V pondělí ráno došlo dole v nákupní galerii k vloupání do zlatnictví a pachatel na místě zanechal předmět, který připomínal bombu. Já jsem teda v pondělí byl celý den ve škole, ale lidi říkali, že došlo k evakuaci celého nákupního střediska. Studentům nad střediskem nikdo nic neřekl a nikdo je neevakuoval. Tady je vidět, jak si nás okolí váží. Dokud nevylezeme ze škamen, tak jsme póvl, který nemá cenu ani evakuovat, jak ale vstoupíme do korporátní sféry a začneme platit daně, tak si nás hned chrání... Samozřejmě žertuji :-D

No každopádně se tady nenudím. Az prvního předmětu, jehož zkouška se konala kolem dvacátého října, mám konečně výsledek. Původně to sice bylo F+, něco jako 4+, protože jsem ve zkoušce blbě pochopil jednu otázku a dostal z ní nula bodů. Snažil jsem se to obhájit, ale nakonec jsem musel napsat dvoustránkovou doplňující esej, která mi známku změnila na C.